V tomto článku se zamýšlím nad snahou ministerstva vnitra ochránit občany naší země před terorismem prostřednictvím povýšení práva použít legálně držené zbraně k zajištění bezpečnosti Česka.
2.1.2017 se do novin dostala zpráva, týkající se plánu ministerstva vnitra povýšit právo použít legálně držené zbraně k zajištění bezpečnosti Česka. Chce tak umožnit lidem bránit se proti teroristům. Ať už se jedná o snahu získat nějaké ty hlasy před nadcházejícími volbami, obranu proti nařízením z Bruselu nebo opravdovou snahu řešit otázku terorismu, nemám velké iluze o tom, že by v důsledku těchto úprav mělo být v naší vlasti bezpečněji.
Islámský teror se totiž vyvíjí a velmi chytře reaguje na snahu západní civilizace bránit se mu. V minulosti jsme byli zvyklí zejména na sebevražedné bombové útoky. Události 21. století však ukazují, že muslimští teroristé dokáží k šíření strachu využít nejen zbraně, ale třeba i dopravní prostředky. Jak ukázal rok 2016, stačí sednout za volant nákladního auta a dostat pod kola co nejvíc bezvěrců. Nebezpečí tak číhá v podstatě na každém rohu. Dřív si terorista musel opatřit výbušninu či samopal, což v našich končinách není zrovna nejlehčí. Dnes mu stačí obstarat si nákladní auto, kterých je na ulicích víc než dost. Útočit tedy může kdokoliv a kdekoliv a je téměř nemožné ho předem odhalit.
Zkusme se tedy zamyslet, jak by se s novým zákonem situace změnila. Několik útoků se v poslední době odehrálo v klubech (Francie, Turecko). Jedná se tedy o prostory, do kterých návštěvníci nemohou legálně držené zbraně nosit. V tomto případě tedy žádná změna nenastane. To stejné platí pro klasické bombové útoky, kde se o tom, že se něco chystá, dozvíme až ve chvíli, kdy bomba exploduje. A to už je pozdě. Určité zlepšení tedy můžeme očekávat jedině u útoků dopravními prostředky, kdy přítomnost ozbrojeného občana může ukončit jízdu smrti o něco dřív. V tomto případě ale dojde pouze k redukci počtu zraněných a mrtvých, ne k zabránění útoku samotnému.
Tento zákon je tedy spíše snahou opít veřejnost rohlíkem. Dodat jim pocit bezpečí. Ukázat jim, že se staráme. Politici vykáží jistou aktivitu a na chvíli umlčí nespokojený lid, aniž by museli problém terorismu skutečně řešit. Je to jako přijít na potápějící se Titanic a rozdat cestujícím vědra na vylévání vody. Nějaké ty litry vody jistě vylít stihnou, ale do lodi pořád teče a půjde ke dnu.
Je opravdu tak těžké začít řešit příčinu tohoto problému, místo abychom se snažili bojovat s následky? Je tak těžké podívat se pravdě do očí a přiznat si, že křesťansky založená Evropa nemůže zvládnout muslimskou invazi skrývající se pod rouškou uprchlické vlny? Na západ od našich hranic se rozhodli vyzkoušet osudný multikulti experiment a nyní sklízejí jeho plody. Poučme se z jejich zkušeností a nedělejme stejnou chybu. Jistě, každý muslim není terorista a z vlastní zkušenosti vím, že jsou to většinou dobří a přátelští lidé. Riziko s nimi spojené je však příliš velké a není naší povinností jej podstupovat. Nemám nic proti pomoci opravdovým uprchlíkům jakékoliv rasy či vyznání. Dokud však nenajdeme způsob, jak odlišit uprchlíky od obyčejných ekonomických migrantů a teroristů, neměli bychom je do naší země pouštět. Čím více tu bude muslimů, tím vyšší bude riziko terorismu a nepomůže nám zbraní sebevíc.
Samotný návrh ministerstva je mi velice blízký a budu velmi rád, pokud se jej podaří prosadit. Každý občan má právo se bránit. Problém terorismu to ale nevyřeší. Proto bych touto cestou rád poprosil naše politiky a zákonodárce, aby našli odvahu a začali řešit příčiny, ne následky.
