Iveta Bartošová, Čapek a novinářská etika

Je to paradox! Celé odpoledne jsem strávila pročítáním fejetonů, článků a všeho možného, co se týče novinářské činnosti Karla Čapka.

Chtěl psát demokraticky (myslím, že se mu to povedlo), kritizoval, jak si někteří novináři neověřují zdroje (již tehdy) a založil v československu pobočku PEN klubu, která má ve stanovách například to, že je proti všem formám potlačování svobody a šíření lživých informací (či jejich záměrnému zkreslování).

Poslední dobou čtu noviny málo. K příjmu informací používám poslechu ústní lidové slovesnosti, která funguje dosti spolehlivě a většinou, až když o nějaké události slyším dva dny po sobě, vyhodnotím ji jako podstatnou a jdu se o ní informovat zevrubněji z více zdrojů, abych si na ni mohla udělat vlastní názor.

 Možná mě budete pokládat za ignoranata, pro mě je to však jakási forma obrany před tolikerými negativními zprávami a někdy zkrátka před informacemi vůbec, mám pocit, že je jich nějak moc.

Díky tomu bych nepředpokládala, že zprávy o jedné veřejné osobě budou pro mě podstatné, o Ivetě Bartošové jich však bylo tolik, že jim nešlo uniknout, ani když jste se poctivě snažili vyhnout všem tabákům, trafikám i jiným obchodním zařízením, kde nabízejí tiskoviny.

Tehdy jsem si pro sebe řekla: chudák ženská a nechala to být. Dnes ale, když mě můj lidový zpravodaj informoval o tom, že následovala cestu Anny Kareniny, byla jsem zaskočena, smutná, protože umřel člověk a protože díky její nahrávce Holka modrooká jsem se v pěti letech naučila tancovat polku u nás v obýváku.

Přečetla jsem si, jak se ta tragická událost odehrála a vrátila jsem se k Čapkovi. Vedle jednoho z jeho fejetonů na webu Lidových novin mi však najednou vyskočila nabídka na přečtení článku: Baldýnský: Milý národe, Iveta Bartošová není věc. S tím jsem souhlasila a tak mi to nedalo a článek jsem otevřela. Pan Baldýnský v něm apeluje na národ, aby toho nechal, aby se nepodílel na tom kolotoči: lid chce tyto informace, tak my mu je dáme, když nebudou, přimyslíme.

To byl od autora záslužný čin.

Součástí toho článku byl však i odkaz na vyjádření ředitele bulvárního webu Extra.cz pana Pavla Novotného. Cituji doslova: „Samozřejmě, my ji teď zabijeme. Ona už se zabíjí sama. Faktem je, že na ní dlouhé roky parazitujeme, lidsky ji až lituji. Uvědomuji si, že když ji nafotím pomočenou, je to nedůstojné, a že tím přispíváme k jejímu blížícímu se konci.“ „Problém je v tom, že informace o Bartošové jsou tak velmi žádané, že to jinak nejde… V takovém případě jdou hranice stranou a my na ní budeme parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé, morálně špatné, ale je to tak.“

Za tu sebekritiku mu jistě Svatý Petr před nebeskou branou dá aspoň lízátko. Já jsem však po přečtení tohoto vyjádření byla znechucena a také jsem znejistěla. Co s tím, co má člověk dělat, když se na takovém nehumánním chování podílí půlka národa?

Tato otázka bohužel patří mezi řečnické. Za sebe však jen říkám, pokud lid chce číst o lidech, ať čte raději Čapka.

V článku jsou použity následující zdroje:

http://www.lidovky.cz/baldynsky-mily-narode-iveta-bartosova-neni-vec-fl4-/nazory.aspx?c=A130724_120006_ln_nazory_mc

http://www.lidovky.cz/bartosovou-ted-zabijime-uznava-sef-bulvaru-fed-/media.aspx?c=A130722_131242_ln-media_mc

http://www.pen.cz/cz/stanovy/