Warnemünde v Praze

    Východní Německo už není co bývalo. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsme tam jezdili, protože to bylo nejsnazší. V Drážďanech byla nejbližší opravdu špičková galerie Starých mistrů a před Vánocemi tam vždycky mívali rozinky a mandle, což u nás zdaleka nebylo pravidlem. Všude se daly koupit boty, jaké u nás nebyly, hlavně na děti a tak je všichni vozili, i když to bylo zakázané. Ve východním Berlíně bylo možno potkat opravdové pankáče s úžasným čírem, kteří tam přejížděli ze západního Berlína za levným pivem.

Na nádraží v Berlíně 1974Lenka Pokorná

B

altské moře bylo většinou studené, ale na plážích se dalo sedět v koši nebo hrát na plážích FKK (Freie Körper Kultur) volejbal docela bez plavek. To jsem tenkrát moc nechápala, proč bych se měla opalovat a koupat bez plavek, když už se mi podařilo nějaké hezké sehnat, ale teď chápu, ze zdravotních důvodů u Baltu to mělo smysl. Bez plavek celkem nehrozily záněty vaječníků a jiných vnitřních orgánů.

Na rozdíl od jiných dětí z „lepších rodin“ jsme v sedmdesátých letech s rodiči k moři vůbec nejezdili, ani na Balt, ani do Bulharska nebo Rumunska, takže jsem poprvé byla u moře až v sedmnácti letech na školním výměnném pobytu v NDR. Bylo to ve Warnemünde, protože tam se dá snadno dojet vlakem z Berlína. Bylo to v červnu a ohromě to na mě zapůsobilo, i když nebylo zvlášť hezky. Ale bylo to opravdové přímořské lázeňské městečko, jaká vznikala v devatenáctém století, s promenádou, bílými domky s krámky, kde se prodávaly suvenýry a bižuterie. Tehdy odpoledne jsme měli jet na malé loďce na projížďku, ale to se neuskutečnilo, protože přišla bouřka.

Bohužel z tehdejší návštěvy Warnemünde asi neexistují žádné fotky. Docela ráda bych se tam ještě někdy podívala, ale dnes tam asi jezdí hlavně obyvatelé města Rostock, tak jako Pražáci jezdí na Hostivařskou přehradu. Teplota vzduchu 20°C a teplota vody 16°C není nic, za čím by Středoevropané v létě cestovali, ještě tak do krajů s exotickou přírodou, jako je Norsko nebo Island.

Ale tuto sobotu mě toto mé první město u moře dohnalo v Praze na Václavském náměstí. Právě tu končily Pražské folklórní dny a asi ta poslední skupina, která vystupovala před folklórním průvodem Prahou byl právě krojovaný taneční soubor Warnemünder Trachtengruppe. Starší lidé v námořnických krojích, kteří se scházejí a baví sebe i druhé. Z Česka, tedy vlastně z Moravy, tady vystupovala jenom jedna skupina, Kyjovánek. Ostatní byli z Belgie, Dánka, Finska, Francie, Polska, Švédska, ale hlavně z Německa, Rakouska a Švýcarska. Škoda, že u nás na takovou kolektivní zábavu moc nejsme, aspoň tedy pokud vím. Ale kdo ví, třeba se to zase změní, už ani ta dechovka tolik neletí....

Sice jsem tedy nenašla fotky z Warnemünde ze sedmdesátých let, ale aspoň mám Berlín – Hauptbahnhof z té doby. A kemp u Baltu pár kilometrů východně od Rostocku. Pro tu představu, jak to jednou vypadalo, a jak už to nikdy nebude.