Neuznané státy

Neuznaných států je několik. Některé to myslí se svou samostatností zcela vážně a jsou ochotny za ni i bojovat, ale ty většinou brzy někdo z těch oficiálních uzná. A potom jsou tu drobné i větší soukromé projekty.

U některých je dost jasné, že opravdové státy to nikdy nebudou, jako například Valašské království nebo Liberland. Některé tvrdí, že jsou státy a mají i nějakou státní strukturu, jako Palestina nebo Kosovo a jsou dokonce uznány velkým počtem jiných států, ale některé charakteristiky jim chybí.

A potom existují některé bývalé části bývalých republik bývalého Sovětského Svazu, které tvrdí, že jsou samostatné. Jejich samostatnost uznávají převážně jen jiné podobné části bývalého SSSR a někdy i Rusko.

Mezi takové podivné republiky patří i dvě oblasti malé Moldavské republiky, „Podněsterská moldavská republika“, která se považuje za samostatný stát a Gagauzie, která je autonomní oblastí uvnitř Moldavska.

Podněstřané mluví rusky a ukrajinsky, někteří asi ovládají i moldavštinu, nepoužívají ale latinku a nemají rádi Rumuny (aspoň oficiálně). Jsou pyšní na to, že jejich hlavní město Tiraspol založil v roce 1792 slavný ruský vojevůdce Alexandr Suvorov na obranu západní hranice Ruska a možná i proto si v roce 2006 odhlasovali připojení k Rusku, což je zatím obtížné realizovat.

V Tirspolu ze Sovětského Svazu zůstal opravdu povedený Lenin z růžové žuly. Stojí před místním Nejvyšším Sovětem na vysokém sloupu a přímo z toho nádherného kamene vyrůstá, plášť za ním vlaje. Budova Sovětu se smí fotografovat pouze s Leninem, kdo se pokouší Lenina obejít, musí fotku vymazat. Pokud si toho všimne vrátný..., ale věřím, že ten je bdělý jako byl, když byl ještě vojákem Sovětské armády.

Tak jako v každém opravdu sovětském městě je proti Leninovi památník padlým v různých posledních válkách (hlavně v té proti Moldávii za svobodu Podněstří s podporou Ruska v letech 1990 až 1992) a taky je tu umístěn tank s nápisem Za vlast (v ruštině). Na druhé straně ulice se na koni vypíná Suvorov.

Bohužel mě asi návštěva památníku při teplotě přes 30°C rozhodila natolik, že jsem zakopla na schůdkách u Dněstru a rozbila jsem svůj lepší foťáček, takže další fotky, včetně Suvorova, už nedosahují odpovídající kvality. Ani druhý Lenin, tentokrát jen busta pár set metrů dál u městského sovětu, obklopený fotografiemi důležitých osob, se moc nepovedl.

Nejpozoruhodnější na celém Podněstří je ale Sheriff. Prvním prezidentem Podněstří byl 20 let Igor Smirnov, rodem Rus z Kamčatky. Takových Rusů bylo v okrajových republikách SSSR nepochybně mnoho (prezident Putin řekl v rozhovoru s Oliverem Stonem, že takových chudáků bylo po rozpuštění SSSR v republikách 25 milionů), většině se ale nepodařilo získat pro sebe tak velké území, jako Smirnovovi. Obhospodařoval celkem asi půl milionu lidí (trochu jich ubývá).

Potom je tu ale Sheriff, sportovní klub a síť supermarketů (25), taky výrobce nejznámějšího produktu Podněstří koňaku Kvint, telekomunikační firma, síť benzínových pump (17) , vydavatelství, zastoupení Mercedesu a síť kasin. Koncern zaměstnává 17% všeho práceschopného obyvatelstva… Fotbalový stadion stál údajně 200 milionů dolarů. Zlí jazykové říkají, že všechno to patří rodině Smirnovovvých...Zakladatelé firmy jsou poslanci za stranu, která má v parlamentu absolutní většinu...prostě všude spousta „kluků ze Sheriffu“.