Západ slunce nad mořem a Andrej Babiš

Ne snad že bych někdy při západu slunce seděla na terase restaurace Paloma v městečku Mougins na svahu Přímořských Alp asi 9 kilometrů nad městem Cannes, která patří Andreji Babišovi (?).

Byla jsem ve zcela jiné lokalitě u Středozemního moře, kde se nachází především apartmány v domech panelákovitého typu a pouze několik málo hotelů. Pokud je v okolí nějaká lepší restaurace, tak asi nemá žádné michelinské hvězdičky. Nicméně virtuálně tu byl přítomen i Andrej Babiš jako politik. Tak jsem poprvé potkala živé voliče (voličky) a obdivovatele tohoto politika.

Jsou jich dva druhy (tedy možná i více, ale se zástupci jiných jsem zatím nemluvila). První kategorie jsou zaměstnanci závodů „holdingu“. Dle Zprávy o společenské odpovědnosti koncernu Agrofert pro rok 2016 měl koncern 32 963 zaměstnanců ve 14 zemích v 206 subjektech. Letos je to už 34 tisíc v 18 zemích 4 kontinentů. V chemickém průmyslu asi v Česku je zaměstnanců asi 5 000 a chemické závody se nacházejí ve větších městech, skoro rovnoměrně rozdělených po naší republice. Zemědělství ovládá asi 200 farem ve venkovských oblastech hustě po celé zemi a má skoro tři tisíce zaměstnanců. Do holdingu patří také 34 výrobních závodů s osmi tisíci zaměstnanci (opět všude). A v médiích, novinách, rozhlasu a televizi pracuje asi 1200 lidí. Protože firma má i spoustu stážistů, externích spolupracovníků a pracovníků centrály, dá se počítat jistě s mnohem více než dvaceti tisíci lidmi jen v České republice, kteří jsou na Agrofertu přímo závislí jako zaměstnanci. A k tomu je třeba započíst ještě části rodin zaměstnanců a lidi, kteří jsou jinak závislí na fungování firem Agrofertu v jejich místech. Je to možná půl milionu lidí.

To jsou asi ve své většině základní voliči Andreje Babiše. Mnoho z nich ho opravdu obdivuje a váží si ho jako šéfa a bude ho proto volit. Voličů u nás je víc než osm a půl milionu. V posledních parlamentních volbách byla účast cca 60%. To asi 5 milionů hlasů. Dle výzkumů veřejného mínění se počítá s tím, že by hnutí ANO mohlo dostat až 30% hlasů, tedy jeden a půl milionu. V minulých volbách to bylo 927 240 hlasů.

Potom existuje ještě druhá skupina voličů, která Andreje Babiše prostě zcela iracionálně miluje. Nejsou to zaměstnanci jeho firem, ale z nějakých nejasných důvodů si tito voliči myslí, že on zajistil, že naše hospodářství funguje. Netuší, že na dotacích Agrofert bere víc, než kolik platí na daních a že politici, včetně jejich miláčka, nikdy zásadní pozitivní vliv na hospodářský růst nemají, ale ani je to nezajímá. Kolik takových lidí je, nedokážu odhadnout, ale určitě dost. Jsou to zhruba podobní lidé, jako ti, co milují prezidenta Zemana, lidé, kteří hledají „tatínka“, který se o ně postará (nebo jim to aspoň slíbí) a za tu vizi ho zahrnují „bezpodmínečnou láskou“. Logické argumenty v takovém případě nemají smysl.

Ještě mě napadla další skupina voličů Andreje Babiše, a to jsou klienti klinik reprodukční medicíny FutureLife, kam patří například GynCentrum a Iscare, Reprofit a IVF Clinic, které patří jeho fondu Hartenberk. Možná budou v budoucnosti muset (rády) Babiše volit i děti, které se díky práci těchto klinik narodily. Vždyť i tady je trochu jako tatínek.

Když to všechno sečteme dohromady, je to spousta lidí, zaručených voličů. Skutečně „tradičním stranám“ nezávidím jejich boj. Ale žádný strom neroste do nebe. A slunce každý den ráno vyjde a večer zapadne, a to i když je zataženo.

Já tedy Andreje Babiše volit nebudu, i kdyby brečel sebevíc.