Vysoké Tatry před třiceti lety – sníh a lesy

Před třiceti lety jsme ještě nejezdili do Tater do ciziny, platila tam stejná měna a tak jako v dobách Anděla na horách existovala rekreace ROH. Už sice nebyla jen pro ty vybrané nejlepší pracovníky, ale hlavně pro rodiny a výběr byl docela velký, ale koncem roku 1983 dostal náš otec vánoční a novoroční pobyt v Tatrách opravdu za odměnu, protože v červnu 1984 ho čekala šedesátka a odchod do důchodu. Tatínek byl krátce vdovec a tak jsme se sestrou jely s ním.

Horní stanice lanovkyLenka Pokorná

Ten rok bylo sněhu dost. Jeli jsme z Prahy vlakem (už si nepamatuji, jestli lůžkovým) a potom z Popradu tatranskou električkou do Tatranské Lesné. Tam mezi Starým Smokovcem a Tatranskou Lomnicí od silnice směrem do lesa jsme byli ubytováni v hotelu, tedy jak se tehdy říkalo, ve zotavovně. Měli jsme jenom běžky, popojížděli jsme mezi jednotlivými tatranskými letovisky električkou nebo lanovkami a navštívili jsme za asi týden vše, co stálo za to. Tehdy se také po novém roce ochladilo, i když ne tak, jako několik let dříve a zima rozhodně nepřipomínala tu letošní.

Co je Slovensko samostatnou republikou, byla jsem tam jen několikrát a vždy v létě. Byla jsem v Levoči i v Kežmarku, v Trenčíně i v Piešťanech a v Bratislavě. Ale v Tatrách jsem nebyla. Náhodou mi zbylo ještě několik fotografií...