Vanilkové rohlíčky.

Babička je pekla každý rok před Vánoci. Nebyla to babička toho typu, který peče nejméně dvanáct druhů vánočního pečiva, aby byly plné stoly, ale prostě pekla těch pár druhů, které všem chutnaly a nedělala si s tím hlavu. Ježíšek byl pro nás takový nějaký duch nebo skřítek, který má zásluhu na tom, že dostáváme dárky. Ale vanilkové rohlíčky, medvědí pracny, sněhové pusinky a linecké sušenky byly skutečné.

Vánoční hvězdaLenka Pokorná

Nakoupit na vánoce nebylo vždy snadné. V době mého dětství se jezdilo pro mandle a rozinky například do Drážďan, kde kupodivu vždy byly. Různé druhy ořechů a dalších neobvyklých surovin nám posílal strýček ze Západního Německa. Rodiče i babičky sháněli pomeranče, banány a mandarinky. Jablka jsme měli z vlastní zahrádky a zrovna tak švestková povidla, meruňkový a rybízový kompot nebo rybízovou marmeládu a dokud žila naše teta, bývalo i rybízové víno. Kapry kupoval náš tatínek zpočátku živé, dával je do necek do prádelny a my děti jsme je chodily krmit.

Po mojí babičce zbyla rukou psaná sbírka receptů. Řada z nich je asi ještě ze školy, do které jako dívka chodila v Českých Budějovicích a které říkala Průmyslová škola pro ženská povolání. Ale další dopisovala později a většina receptů je právě na vánoční cukroví, hlavně na vanilkové rohlíčky a medvědí pracny. Letos je to už asi 100 let, co babička chodila do této snad vůbec první průmyslové školy pro dívky v Čechách. Dožila se 87 let, a i když už v posledních letech vánoční cukroví nepekla, i tak měla ohromnou praxi a dělala určitě to nejlepší vánoční cukroví. Aby člověk něco opravdu ovládl, musí pořád trénovat.

Většina z nás už dnes nemá tu trpělivost nějakou činnost opakovat tak často, aby se cokoliv naučila dokonale. Poletujeme z jedné věci na druhou a nic neděláme pořádně. Ale spoustě z nás se stýská po té době, kdy bylo normální ovládat svoje řemeslo, soustředit se na práci a nepoletovat mezi facebookem a twitterem. Idealizujeme si dobu 1. republiky i dobu před 1. světovou válkou ale sami už bychom tak žít nechtěli. Pořád šetříme čas, ale čím víc šetříme, tím méně ho máme. Někteří mladší z nás už teď nemají čas mluvit ani s lidmi, se kterými právě jsou, protože musí kontrolovat, co jim kdo právě poslal na facebook. A tím za nějakou dobu skončí tato lidská civilizace.

Zkusíme ještě jednou upéct vanilkové rohlíčky?