Tygr emigrant – aneb co Čech to turista

Tygr Kuzja, kterého ruský prezident Putin letos v květnu vypustil do přírody na Sibiři, před pár dny přeplaval Amur a nachází se nyní v Číně. Upřímně, ještě před několika měsíci jsem si myslela, že si soudruzi z Ruska hlídají své hranice lépe a že jimi nepronikne ani tygr sibiřský, zvláště když je opatřený oboječkem s vysílačkou, sledovanou družicí. Ale asi ne, přes hranice nebloudí jen tygři, ale i ruští vojáci...Ti určitě normálně také mívají obojky, které je možno sledovat, ale cestou na Ukrajinu je možná mohli (museli?) sundat...

Tygři prý dříve žili na celé Sibiři od Bajkalu na východ, ale teď už je jich asi jenom 300. Přesto, že na celé Sibiři žije jenom asi sedm milionů lidí, neboli je extrémně řídce osídlená, stačili očividně tygry skoro vyhubit, takže za chvíli už budou asi jenom v zoo, kde jich už teď žije asi čtyřikrát víc, než v přírodě. Prezident Putin chtěl 7. října v den svých narozenin svého tygříka navštívit, vzal si volno a šel ho hledat. Tygřík se ale rozhodl, že je svobodným tvorem a uprchl. Možná se zase vrátí, až bude na Sibiři bezpečno. Tygr sibiřský na následujících fotkách nikdy řeku Amur neviděl. Fotky jsou z pražské zoo (dle aktuálních informací sedmé nejlepší zoologické zahrady na světě).

V zoologických zahradách jsme jistě velmi dobří. Dodáváme koně Převalského do Mongolska a a gorily do Španělska, ale chtěli jsme dodat i antilopy do Jižní Afriky, což se setkalo s nečekaným ohlasem a antilopy byly utraceny, místní zoologická v Johannesburgu proto ztratila licenci. Možná je to ten důvod, proč JAR bude v rámci náhrady evropského hovězího dodávat do Ruska antilopí maso, jak nedávno informoval TASS. Jenom aby to maso nemusely ruské orgány zničit, pokud praskne, že antilopy byly ve skutečnosti z Prahy...

Vladimír Vladimírovič svého tygříka hledal. Dle vlastních slov ušel o svých narozeninách 9 kilometrů v pustých horách Sibiře, ale tygr nikde. Dva dny poté si na schůzi Rady tělesné výchovy a sportu postěžoval, že ho ještě všechno bolí...Ale když vás opustí tygr, také by vás asi všechno bolelo...

Protože jinak to nechápu. Co je to pro našince, tedy českého občana-turistu, nějakých devět kilometrů, byť i v horách? Drobná, nenáročná procházka. Ale Češi jsou turisté a chodci už aspoň dvě stě let. I když to není povinné. Jenže když jsme zvyklí chodit na výlety od dětství a máme u nás nejlepší značení na světě, přijde nám turistika prostě samozřejmá.

Turistické značení existuje samozřejmě i ve spoustě dalších zemí Evropy a asi i jinde. Naše značení je například v horách Podkarpatské Rusi, která na ně samozřejmě vzhledem k prožití dvaceti let v našem nejproznačkovanějším státě má nárok, ale i na Krymu, kam se také naši značkaři dostali. Dále uvedený odstavec je ze stránek Ministerstva zahraničních věcí:

„Na Krymu bylo značení turistických tras zahájeno v roce 2011 v bachčysarajském okrese a na počátku roku 2013 délka značení přesáhla 500 kilometrů. Práce pokračují na pěti hlavních páteřních trasách (kromě nich jsou značeny kratší, zejména žluté spojovací trasy):

• červená z Jevpatorie přes památník bitvy o Almu v Krymské válce (1854), bývalé hlavní město Krymského chanátu Bachčysaraj, skalní města Čufut-Kale, Kači-Kaljon a Mangup-Kale, krymský Velký kaňon a nejvyšší vodopád Ukrajiny Učan-Su (98,5m) do Jalty (k 1. dubnu 2012 vyznačena v úseku památník bitvy o Almu - Bachčysaraj železniční stanice – průsmyk Bojka)
• zelená z Bachčysaraje (rozcestí Bešik-Tau) přes skalní města Mangup-Kale a Eski-Kermen kolem bývalého bunkru velení sovětského černomořského loďstva do Balaklavy (k 1.březnu 2012 vyznačena v úseku Bachčysaraj rozcestí Bešik-Tau – skalní město Mangup-Kale)
• modrá z Bachčysaraje (autobusové nádraží) přes Skalní město Bakla k tábořišti Olenja (k 1.srpnu 2012 vyznačena v úseku Bachčysaraj autobusové nádraží – hora Kugulnik)
• modrá z Bachčysaraje  (rozcestí Bešik-Tau) přes údolí řek Finaros a Kača na čtvrtou nejvyšší horu Krymu Kemal Jegerek (1529m), náhorní plošinu Ai-Petri, horu Džady-Burun (1422m) a průsmyk Bojka do Jalty (k 26.srpnu 2012 vyznačena v úseku Bachčysaraj rozcestí Bešik-Tau – vesnička Mnogarečje)
• červená z Jalty (hory Ai-Petri) podél pobřeží do Balaklavy
• červená z Angarského průsmyku do Koktěbelu
• modrá z Perevalnoho přes náhorní plošinu Karabi, skálu Kok-taš do obce Šebetovka poblíž Koktěbelu“

V Rusku zatím asi zase tak mnoho pěších turistů není, o značení turistických tras jsem na ruských zpravodajských kanálech zatím nic neobjevila. Možná by se turistika mohla i tam rozšířit v souvislostí s oblíbeností geocachingu, kde možná značky nejsou až tak potřeba – ale cesty potřeba jsou a potom GPS je americký systém a ten ruský zatím docela nefunguje.

Ale v této souvislosti mě napadla jedna věc, která možná může vypadat fantasticky, ale co když...? Jak je uvedeno výše, Krym už naši turisté a značkaři civilizovali. Teď má spousta Rusů nakázáno (zvláště to má platit pro státní zaměstnance a že těch je v Rusku spousta) jezdit na dovolenou na Krym. Počítám, že ty naše značky, připravené pro české (či slovenské) turisty na Ukrajině, na Krymu zůstanou, i když je momentálně pod správou Ruska. Třeba si jich z turistů či místních poskytovatelů ubytování všimne a doporučí je turistům z pevniny. Tygři na Krymu sice asi nežijí, ale ruský prezident-začínající turista-by třeba mohl jít příkladem. Stačí si obstarat příslušnou ochranku, donutit ji k tréninku a za pár let už nebude nějakých patnáct kilometříků za odpoledne žádný problém. Ani pro postaršího prezidenta (nemyslím toho našeho dnešního...), který chce pozvednout zdatnost svého národa. A potom bude moci vrátit Krym zase Ukrajině, protože civilizační působení českého turistického značení je zásadní. Kdo je zvyklý chodit každý víkend pěšky (nebo jezdit na kole), nemá zapotřebí pořádat třicetkrát ročně vojenská cvičení poblíž hranic a rozhodně nemůže zabloudit...