Turistkou v Moskvě – letos v létě

Být zahraniční turistkou v hlavním městě Ruské federace znamená být osobou téměř exotickou. Byť můj zevnějšek dámy pokročilejšího věku nijak nápadný není a vzhledem k tomu, že zatím se i v tomto městě projevuje oděvní globalizace (Čína to zatím s vypětím všech sil ještě stíhá), věřím, že nikdo na ulici Moskvy nepoznal, že můj pas je pasem Evropské unie.

Zlatí lvi

Nápad jet do Moskvy se objevil už asi před pěti lety, kdy jsem na přednášce bývalého hlavního architekta města Moskvy za starosty Lužkova, jehož jméno jsem zapomněla, viděla fotografie některé nové architektury v Moskvě a chtěla jsem ji prostě vidět. Protože jet do Ruska individuálně prakticky není možné, hledala jsem zájezd, který by byl delší, než na dva dny, což se mi podařilo až loni na podzim a termín pobytu byl červenec 2014. Nemohla jsem tušit, co se mezitím stane.

V Moskvě už jsem jednou byla, v květnu 1987, mimo jiné v den, kdy na Rudém náměstí přistál se svou Cessnou Mathias Rust. Tehdy sice ještě v Moskvě na Arbatu nebyla provozovna McDonalds, ale pěší zóna s pouličními umělci už tu byla a v Kremlu vládl v Rusku aktuálně dosti nepopulární, nicméně u nás trvale populární Michail Gorbačov, kterému jsme o měsíc dříve mávali (dobrovolně!) v Praze.

Podle posledních zpráv už asi brzy mekáč nejen na Arbatu brzy zmizí. Ne že bych snad byla nějakým příznivcem této stravovny, naopak, navštěvuji ji pouze v případě nouze (ale v takovém případě slouží bezpečně), ale myslím, že každý by měl mít to právo výběru. I Moskvané či jiní Rusové.

Problém Moskvy jako místa zajímavého pro turisty je v nedostatku památek a míst pro příjemné procházky. Ale to se nepochybně zlepší, protože tohoto problému si kromě mě všiml i nynější prezident Putin. Když jsem 5. července tohoto roku stála v Kremlu a hleděla na v plachtě zabalenou bývalou budovu jakéhosi prezidentského úřadu, říkala jsem si, že by si Kreml určitě zasloužil víc, než jen pokladnici, čtyři historické kostelíky, jednu zvonici a hlavně že by měl být průchozí, tak jako je průchozí Pražský hrad, i když je také sídlem prezidenta. Pan Putin zřejmě tušil, jaké jsou mé myšlenky (nebo má už k dispozici tu novou válečnou technologii) a 30. července se po Kremlu prošel a navrhl nějaká vylepšení. Takže Spasskou věž pro východ z Kremlu otevřeli 5. srpna. Zaplachtovaná administrativní budova nebude zrekonstruována, ale místo ní vzniknou nové "památky", repliky starších staveb Kremlu, klášter a kostel.

Nových "památek" ovšem v Moskvě vzniklo víc. Je to především replika chaty cara Alexeje Michajloviče Romanova, původně vzniklá v roce 1667 v Kolomenském nad řekou Moskvou několik kilometrů od centra v přírodním parku. Tedy, byla to z našeho hlediska chata (letní byt postavený ze dřeva) ale pořádně velká, jmenovala se Carský dvůr. Petr Veliký tady prožil dětství. Možná i život v novostavbě ve stylu středověkých staveb Petra inspiroval ke snaze udělat i z Ruska evropský stát. Což se mu aspoň opticky podařilo.

Stavba se skládá z dvaceti sedmi samostatně zastřešených prostorů, z nichž jen ty veřejné, tedy určené pro oficiální účely, hlavně hostiny a příjem zahraničních hostů carem, jsou bohatě vyzdobené, včetně mnoha pozlacených prvků. Ostatní prostory jsou celkem skromné. V poslední místnosti před ložnicí cara je carský trůn, obklopený dvěma zlatými lvíčky. Když přijde návštěva, lvům se rozsvítí zelené oči a ozve se lví řev. Takto to prý bylo už za cara. Když mě nechtějí milovat, ať se mě aspoň leknou, než jim dojde, že to je jen taková velká hračka.

Další skoro zcela nově postavenou památkou je Caricyno, opět velký park s vodními plochami, který si náhradou na chatu v Kolomenském, kterou nechala rozebrat, začala v novém stylu stavět Kateřina Veliká. Ovšem jako každá správná žena, ani tato ruská carevna německého původu nevěděla co chce, postupně využila dva architekty, ale stavba nebyla nikdy dokončena a postupně se rozpadala. Až v roce 2004 rozhodlo se o rekonstrukci a dostavbě celého objektu. Vždyť všude v evropských městech takové stavby mají a ve velkém počtu a Rusko má zlata na pozlacení sloupů dost...

Když jsem byla v Moskvě před skoro 30 lety, dva roky před Velkou historickou změnou, jedinou opravdovou památkou bylo Leninovo mauzoleum, před kterým stály dlouhé fronty těch, co chtěli pohlédnou do tváře velkému malému muži. Nyní už takových lidí mnoho není a Rudé náměstí je populární promenádou místních lidí i turistů. Otevřely se kláštery se zajímavými hřbitovy, funguje Treťjakovská galerie i soukromé muzeum ikon. Ale zahraniční turisté stejně moc nechodí. Už ten otravný proces vydávání víz dokáže člověka odradit, ale možná je to schválně, možná vláda Ruska považuje turisty za nebezpečné – tedy hlavně pokud jsou z Evropy nebo z USA...Ale doufám, že se to ještě někdy během mého života zlepší, i když teď to tedy rozhodně tak nevypadá.

Ráda bych se do Moskvy ještě aspoň jednou podívat. Ale klidně počkám, až bude Kreml zase o něco přitažlivější pro lidi. A ještě prosím pana prezidenta Putina, aby uvážil, až bude zase stát u nepoužitelného, ale největšího na světě zvonu Car – kolokol a stejně nepoužitelného, i když dnes tedy už určitě ne největšího na světě děla Car – puška, jestli pyšnit se něčím, co je sice největší na světě, ale jinak je to k ničemu, není kontraproduktivní...