Odstřel kostela

Jezdící gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě jsem viděla jenom v televizi. V roce 1975 (a prý se ten přesun začal připravovat už o deset let dříve) byl v málo religiózní zemi kostel zachráněn. V roce 1960 byl v Německé demokratické republice gotický farní kostel Panny Marie, největší ve městě Wismaru, vyhozen do povětří.

Kostel Panny Marie před válkou

Ve Wismaru, který leží přímo u Baltu a který je jedním z měst na seznamu památek UNESCO, je gotických staveb řada, z toho dva velké kostely, z nichž jen jeden byl v provozu při mé návštěvě v roce 1988. Druhý byl zprovozněn až před pár lety. Ten největší byl za druhé světové války jako celé město poškozen. Ale NDR neměla finance na rekonstrukci. Jediné, čeho bylo dost, byly trhaviny.

V srpnu 1960 byl chrám, kromě věže, která také sloužila jako maják, odstřelen a na ploše následně vzniklo parkoviště, specializované zvláště na trabanty, případně wartburgy. Dnes je na této ploše znovu postaveno obvodové zdivo kostelní lodě do výšky 1 metr a jsou tam umístěny moderní sochy. Prý se plánuje nová výstavba, ale předpokládám, že peníze, kterými Němci ze západu podporovali dvacet let své východní spoluobčany, už došly a nová výstavba gotického kostela nehrozí.

Rozhodně nejsem příznivcem boření krásných starých staveb ale ani udržování staveb, které už neslouží. Udržování takových věcí, nejen staveb, je plýtvání, které si nikdo, ani žádný stát, nemůže dlouhodobě dovolit. Podle volebního programu některé ze stran, kandidujících v letošních volbách,    by prý nezaměstnaní měli opravovat památky. Ale umí někdo zařídit, aby všechny stavby, považované za památky, byť i opravené zaškolenými nezaměstnanými, byly prakticky využívány?

Věž kostela, která zůstala stát, je nejvyšší z věží Wismaru a je vidět na všech obrazech města. Je to určitě jeden z nejstarších a nejkrásnějších majáků Baltu a jsem ráda, že se dochoval. Ale s dostavbou kostela nesouhlasím. Ani za peníze UNESCO, EU nebo jen z daní německých občanů (i když do toho nemám co mluvit).