Londýn – město a lidé

Už jsou to tři týdny, kdy jsem byla v Londýně a zítra je Štědrý den. Na rozdíl od tisíců lidí, kteří chtěli z Londýna odletět tento týden, my jsme měli štěstí, že letiště fungovalo a nemuseli jsme trávit několik dnů sledováním odletových tabulí s nápisem „Cancelled“.

AtmosféraLenka Pokorná

Teď jsem znovu začala číst knihu Edwarda Rutherda „Londýn“. Je to román, popisující na osudech vymyšlených lidí vývoj Londýna od jeho začátku v předřímské době až skoro do současnosti. Lidské osudy, i když jsou vytvořeny jen ve fantazii spisovatele, jsou důležité. Lidé vytvořili tohle velké město a všechno, co v něm obdivujeme i co se nám nelíbí. A je to nejlepší možnost, jak skutečně město pochopit. Knižní průvodce jen popisují neživou část města, což je samozřejmě mnohem snadnější, než mluvit o skutečném životě. A proto se snažím aspoň trochu popsat i souvislosti města a života v něm.

Škoda, že všude se fotografovat nesmí – třeba v mnoha galeriích. V Tate Britain bych byla ráda vyfotografovala některé exponáty, třeba stíhačky pověšené předkem dolů umělkyně Fionny Banner, nebo některé obrazy z výstavy Romantiků, i když můj oblíbený romantický malíř je Caspar David Friedrich (a toho v Tate Gallery asi nemají).

Ale co se mi vyfotografovat podařilo byl například tábor lidí protestujících proti účasti Británie ve válkách v Iráku nebo Afghanistánu přímo proti Parlamentu, opuštěnou filmovou kameru a mikrofon před budovou Ministerstva vnitra, letáček na dveřích hospody, inzerující něco, co už asi i u londýnských pubů postupně mizí, tedy ATMOSFÉRU. Byla neděle a u Temže byla spousta turistů i místních. Na velké „ruské kolo“ zvané Londýnské oko byla dlouhá fronta.

A vlaky ze stanice Charing Cros pro změnu nejezdily normálně. Cesta do hotelu byla dobrodružná a podobně dramatická byla cesta neprůjezdným podvečerním Londýnem na letiště. Většina Londýňanů a lidí z okolí se zřejmě rozhodla, že vyzkouší, zda jejich auta po několika dnech stání ve sněhu ještě fungují. Celkem fungovala.

Žádná záhada, i v Londýně je vidět, že stavíme velká města, vymýšlíme malinké přístroje, které nám mají ušetřit čas (ale nic neušetříme, protože máme i přístroje a vynálezy, které nám čas jen ubírají, jako třeba internet), ale ve skutečnosti příroda pořád ještě ovládá nás. Stačí, když nasněží trochu víc, než loni a už máme problém.

A ještě jiná naše přirozenost nás ovládá. Chceme vědět pravdu, chceme, aby se nám nelhalo, chceme, aby naši politici byli poctiví. Ale je otázka, zda si voliči a politici poctivost a pravdomluvnost vysvětlují stejně. Nesmíme se nechat nutit do věcí, u kterých bychom si sami nepřáli, aby je nám dělal někdo jiný. Myslíte, že ta filmová kamera a mikrofon, namířený na londýnské Ministerstvo vnitra, měla za úkol sledovat tamního ministra? A jak se vlastně financují britské politické strany?