Listopadový večer (nejen) v Prátru

  Ve Vídni jsem byla poprvé 13. prosince v roce 1989. Byla to moje první cesta do kapitalistické ciziny. Jako tehdy asi většina lidí jsme jeli s podnikovým autobusovým zájezdem, ráno tam a večer zpátky. Bylo ošklivo, trochu nad nulou a Vídeň byla plná takových lidí, kteří poprvé vyrazili na „Západ“ (tedy v případě Vídně to směrem od Prahy je samozřejmě jihovýchod) bez výjezdní doložky a devizového příslibu. Všichni si tehdy mohli jenom na občanský průkaz vyměnit koruny za kapitalistickou měnu, myslím, že to bylo asi 500 Kč, neboli skoro pětina tehdejšího běžného čistého platu, což na jednodenní výlet určitě stačilo, když svačinu jsme měli s sebou a muzea byla pro občany ČSSR zadarmo.

Nazí mužiLenka Pokorná

Od té doby jsem byla ve Vídni mnohokrát, soukromě i služebně. Je to pořád hezké a příjemné město, kde si připadám jako doma (ale já si připadám „jako doma“ v každém větším evropském městě). Co odlišuje Vídeň od Prahy je nepřítomnost Dunaje jako městotvorného prvku, protože to co teče městem, je Donaukanal. To co chybí Praze, ale má to třeba Londýn, je atrakce, nazývaná u nás Ruské kolo, kteréžto jméno samo o sobě u nás škodí popularitě tohoto ve Vídni (Riesenrad) a v Londýně (London Eye) tak oblíbeného vyhlídkového mechanického zařízení.

Prater, nebo česky hezky Prátr dostal vlastní stanici metra a je v provozu v zimě v létě. Riesenrad jezdí i v zimě, o Silvestrovské noci samozřejmě i přes půlnoc. Myslím, že bychom v Praze měli také něco takového postavit. Protože Praha, na rozdíl od Vídně, má ve městě spoustu kopečků, navrhuji kolo postavit hodně vysoké a ideálně někde u metra, třeba u stanice Vltavská.Turisty by to určitě přitáhlo. Je mi samozřejmě jasné, že by naši památkáři byli proti, ale ti jsou proti skoro všem novým stavbám...

Já vyhlídky z výšky miluju. Na Londýnské oko jsem se ale zatím nedostala a v Prátru na Obřím kole jsem byla jenom jednou před patnácti lety. Teď jsem se tam bohužel dostala, když už bylo asi patnáct minut mimo provoz. Takže nebyla vyhlídka z kola na Vídeň, ale jenom ze země na osvětlené kolo. Ale i tak to stálo za pár fotek.

A ještě přidávám pár fotek z Prátru z doby před patnácti lety. Byla jsem tehdy ve Vídni na delší dobu a mám spoustu fotek různých pamětihodností. Jsou to hlavně fotky Prátru, staveb známého malíře Friedensreicha Hundertwassera a jiných staveb. Tehdy bylo léto a i když někdy dost pršelo (a u nás na Moravě byly povodně), všechno bylo barevné, čisté a veselé. Teď jsou barvy opršelé, ale v noci svítí barevná světla. Těch tenkrát tolik nebylo...

Jo, a není pravda, že plakáty na výstavu Nahých mužů jsou všude přelepeny. Nezdá se mi, že by Vídeňáci byli zase až takoví puritáni, jak se nedávno psalo v několika českých novinách a časopisech...Nicméně to do Vídně přilákalo spoustu turistů od nás. Rozhodně mezi návštěvníky teď Češi převažují. Vídeň teď rozhodně není na Západě, ale není ani součástí „Divokého Východu“. Máme to tam blízko a můžeme tam, tak tam jezdíme.