Drážďany kdysi a později (obrázkový blog)

Před pár týdny jsem doma našla zbytek skládačky, která obsahovala rytiny nějakého města z doby kolem roku 1900. Protože jméno města chybělo, chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, části jakého města jsou zobrazeny. Jsou to Drážďany.

Krásné město na Labi bylo před 70. lety skoro zničeno. Postupně ale bylo obnoveno, takže většina památek, které si August Silný pořídil z daní, získaných především z polského království, jehož se stal po přijetí katolického náboženství králem, může být znovu obdivována. Všechny staré stavby ale nepochybně obnoveny nebudou. Volné plochy umožňují moderní výstavbu, která se hodí i do historického města.

Ale neštěstí města, tedy hlavně lidí, které se v něm před sedmdesáti lety nacházeli, má kupodivu vliv i na dnešní výstavbu v Praze. V minulosti bylo mnoho pozemků v naší zemi v katastru zapsáno na vlastníky, kteří už nežili nebo nikdo nevěděl, kde se nacházejí. Jejich potomci, pokud nějací existovali, často ani nevěděli, že by po svých zemřelých předcích měli něco dědit. Jeden takový malý pozemek je i v Holešovicích na místě, kde byla dříve periferní zástavba, ves Zátory, ale poslední léta tam stojí nádraží Holešovice a zbývají tam různé volné pozemky. Jeden z těch pozemků byl ještě před několika lety zapsán jako vlastnictví paní, která nebyla k nalezení. Po několika letech pátrání se zjistilo, že paní zahynula právě za bombardování v Drážďanech. Neměla děti a asi se nenašli žádní v úvahu přicházející dědici, takže dědictví připadlo státu. Takže na pozemku se zatím nestaví.

Drážďany byly první zahraniční (velko)město, které jsem jako dítě navštívila. Až do roku 1989 jsme tam jezdili často, ale potom tam už často jezdili hlavně lidé ze severních Čech. Já jsem se tam stavovala v květnu roku 1990 při cestě z Magdeburku do Prahy a potom jsem tam byla až v roce 2007. Panelákové město mého dětství, jehož centrem byla Pragerstrasse a obchodní dům Centrum, se změnilo. Obchoďák, kde jsme před vánocemi vždycky nakupovali oříšky, mandle a rozinky, zrovna bourali. Frauenkirche, která byla padesát let v troskách, už zase stála.

V roce 2010 stál už i nový, mnohem větší obchodní dům Centrum a byly obnoveny i stavby, které utrpěly za povodní v roce 2002. Ale zato už Drážďany byly vyškrtnuty ze seznamu UNESCO. Tedy město na seznamu nebylo, ale údolí Labe se zámky a modrým mostem ano. Nový moderní most ale památkáři nepřekousli. Podle mě není dobře snažit se konzervovat minulost a odmítat soužití minulosti a současnosti a změny do budoucnosti. Stejně se to nepovede a vede to jenom ke sporům, které se těžko řeší.