Doba ledová

Taková kalamita, jako přišla toto pondělí, nebývá každý rok. Vlastně nepamatuji, že bych něco takového zažila kdykoliv ve svém životě a že už jsem na světě docela dlouho. Večer jsem šla domů a na větvičkách už namrzal déšť. Ráno nás rozhlas informoval, že nikde v Česku nejedou tramvaje. To je sice nepříjemné, ale já bydlím nedaleko od metra, takže se nic nedělo. Ale přesto, že doprava do práce nebyla problém, zdržela jsem se.

Protože jednodenní kalamita se dá vždycky přežít a ti, co bohužel mrzli v elektrických vlacích, budou mít aspoň zbytek života na co vzpomínat. Ale ten déšť, který obalil dráty, napájející tramvaje a vlaky, obalil také všechny rostliny. Do ledu se zabalily tůje, na ovocných stromech vznikly řetězy rampoušků, poslední květy růží byly zasypány zmrzlou mlhou, zamrzla i vakoveverka.

Celá ta krása vydržela skoro celé úterý, ve středu ráno už odtávala a odpoledne toho dne začaly už jezdit tramvaje i vlaky. Proběhlo to rychle a myslím, že jsme to všichni zvládli dobře. Kalamita proběhla, ale zůstalo pár fotek, které ukazují, že takové náledí není jenom nepříjemnost, ale umí stvořit taky neobvyklé obrazy, které ale po pár hodinách zmizí. Aspoň jsem nějaké zachytila, protože kdoví kdy se bude něco podobného opakovat...