Co si ještě pamatuji - Malta – ostrov v moři

Od dětství jsem měla opakovaně jedno předsevzetí: psát si deník. Bylo to rozhodnutí hlavně na základě dětských knížek. V knihách si každá pořádná dívka psala svůj deníček, kde popisovala co dělala, s kým mluvila a kdo ji navštívil. A potom ho schovávala, aby se popsaná tajemství nedostala na světlo světa. Ale já jsem měla vždycky jen tu snahu, která mi nikdy nevydržela déle, než pár dnů.

La ValettaLenka Pokorná

Teď existují internetové deníčky. Od těch historických se liší ve dvou věcech. Nejsou tajné a počítá se s tím, že si je přečtou lidé známí i neznámí. A taky se nedají jen tak snadno zničit. Což je často škoda.

Můj internetový deníček jsem začala psát na jaře loňského roku. A opravdu je mi líto, že je to tak pozdě. V novém roce jsem si začala dávat dohromady vzpomínky na cesty a místa, která jsem ve svém životě navštívila. Ale je to těžké. Budu psát zápisky postupně, ne podle času, ale podle toho, co si vybavím, případně dohledám. Nejjednodušší bude začít cestou na Maltu v květnu 2010. Je to poslední předblogová cesta, mám ji celkem zdokumentovanou, takže snad jsem ještě všechno nezapomněla.

Na začátku května 2010 bylo na Maltě už po žních. Pole byla sklizená a skálu ve Středozemním moři čekalo období turistického ruchu. Počasí bylo příjemné, asi 20-25 stupňů. Trochu víc foukalo, v některých dnech dokonce trochu sprchlo, což v květnu na Maltě už není obvyklé. Ale aspoň nebylo ve vzduchu zase až tolik prachu.

Malta jako stát je jako sen mého dětství, malá země, kde jenom asi tolik obyvatel jako v Brně, ale je to skutečný demokratický stát. Po celém státě jezdí městská doprava a všechny (v podstatě dvě) politické strany mají v každém městě (kterých je řada, ale většinou je nerozeznáme od našich městských čtvrtí) i vesnici své hospody a kanceláře v jednom. To se mi zdá jako dobrý způsob financování politické strany. Kéž by naši politici také viděli své poslání v napájení a krmení svých voličů a to každodenně, ne jen krátce před volbami!

Všichni obyvatelé jsou bilingvní, mluví maltsky a anglicky nebo italsky. A platí se tu eurem. Když jsme v hotelu poslední den před odletem platili konzumaci nápojů, divil se pan recepční, že ještě nemáme euro, protože do EU jsme vstupovali zároveň 1. května roku 2004. Přesto, že naše návštěva se konala zrovna v době schválení pomoci Řecku, měli Malťané pocit, že pomoci kolegovi v nouzi je dobrý nápad. A i když většina prezidentů Malty byli muži, už tu měli i jednu prezidentku – v letech 1982 až 87 to byla paní Agatha Barbara. A to je Malta republikou teprve od roku 1974!

Malta je středomořská země s příjemným klimatem a velmi praktickou velikostí a obtížnou dostupností, protože nemá skoro žádné pláže, a tak sloužila už před mnoha tisíci let jako centrum prehistorických náboženských kultů. Sedm megalitických chrámů je chráněných jako památky UNESCO. Dva chrámy, které se nacházejí na pobřeží, přímo nad prudkým svahem jsou Mnajdra a Hagar Qim, zakryté úžasnou stanovou konstrukcí, která je chrání před dalším poškozováním vlivem povětrnostních podmínek.

I když je tu velmi málo pláží, mezi hlavními ostrovy Malta a Gozo je ještě malý skoro pustý ostrůvek Comino, kde je krásná mělká „modrá“ laguna, kde se dá koupat i začátkem května. Tady se vždy na několik hodin zastavují lodě, které vozí turisty na okružní plavby kolem Malty a je tu i jeden hotel. I když tu vlastně také není pláž, mělká voda je příjemná a klidná a dá se v ní strávit skoro celý den.

Maltská historie je velmi stará a velmi zajímavá a naštěstí nikdy nedošlo k přerušení kulturních dějin. Přicházeli lidé z okolí a zakládali chrámy, sídliště, města, lázně. Byli tu Římané, Féničané, Arabové, Normané, Španělé a všichni Maltu používali jako pevnost v moři mezi Itálií a tedy Evropou a Afrikou. A protože Malta je malá a špatně přístupná, hodila se i na nemocnici křižáků, zraněných v bojích proti arabským okupantům Božího hrobu. A tak vznikli Maltézští rytíři. Rytířský řád Johanitů, původně působící na cestě do Svaté země na Kypru a na Rhodu dostali v roce 1530 Maltu jako náhradu a vytvořili tu křesťanský stát. Poté, co Maltu vyplenil Napoleon a Napoleona porazili Angličané, stala se Malta britskou kolonií. A následky pozorujeme i dnes.

V hotelích servírují anglické snídaně, pěkně vydatné a podle posledních lékařských výzkumů velmi vhodné k nastartování spalování tuků. Když si hned ráno dáme vejce a slaninu, ani to nemůže být jinak, že? Jsou tu jako u nás amatérští milovníci vojenské historie, kteří například předvádějí vojenský výcvik anglické posádky koncem 19. století v bývalé pevnosti Rinella, ve kterém se také ukazuje ohromné stotunové dělo. Děti chodí do školy ve školních uniformách, které velmi připomínají ty, které jsem viděla v Londýně. Malťané, i když vypadají velmi podobně, jako jiní obyvatelé okolí Středozemního moře, jsou velmi pořádkumilovní a ukáznění.

Malta je krásná maličká země. Škoda, že nejsem učitelka angličtiny. Kdybych byla, přestěhovala bych se tam a našla bych si práci v některé z mnoha místních jazykových škol, koupila bych si nějaký starý domek na venkově a pokusila bych se ho opravit. Nemusela bych se brodit půl metrem sněhu, jako v loňském prosinci. Nemusela bych tento týden šlapat mezi odpadky, které zůstaly na chodníku poté, co sníh odtál. Ale nejsem učitelka angličtiny.