Cesta do Itálie – den pátý – Gubbio a Urbino

Podzim je doba, kdy bývá dobrá viditelnost. Platí to nejenom co se týče počasí. Po létě, kdy nám horko brání myslet, se na podzim vášně ochlazují a jsme často schopni vidět i to, co při 40 stupních nevidíme. To platí samozřejmě nejenom v Itálii, ale snad i u nás.

GubbioLenka Pokorná

Gubbio je jedno z nejkrásnějších měst Umbrie. Má úzké středověké uličky, městský palác z doby, kdy bylo samostatné a menší zámek vévody Montefeltra. Na všech umbrijských městech je kromě památek z římské doby – v Gubbiu pod kopcem je krásně zachované římské divadlo – vidět, že ve středověku byla bohatá, ale proč po skončení římské éry, která je všechny organizovala za jedním cílem, tedy bojovat proti Barbarům, cizím nepřátelům, proč začala všechna ta nyní samostatná městečka bojovat proti sobě navzájem?

Kdo ví, jak ty boje mezi městečky asi vypadaly? Možná si je představujeme krvavější a nebo naopak idyličtější, než je pociťovali tehdejší lidé. Jisté je, že takové války byly možností pro mladé muže, jak vyniknout. A to bylo asi to hlavní. Samozřejmě kromě loupení a násilností. Vždyť i budoucí svatý František z Assisi šel jako mladík do jedné takové války a měl smůlu. Po ročním věznění mu nezbylo nic jiného, než se stát světcem.

Ale něco nám z těch středověkých válek zůstalo. Jsou to například krásná opevněná města, s uměleckými památkami, které si tehdejší města nebo šlechtici objednávali u nejlepších umělců a v Gubbiu také zvláštní závod v běhu s velkými těžkými sloupy, nesenými několika muži ve vztyčené poloze.

V městském paláci Palazzo dei Consoli je nyní městské muzeum. Je odtud krásný výhled na okolní hory, zalesněné Appeniny. Hlavním produktem města byla ve středověku barevná keramika a destilační přístroje, které jsou také vystaveny v Muzeu. Tady, v suterénu, jsem v expozici věnované sjednocení Itálie, narazila na další českou stopu. Mezi fotografiemi tehdejších italských osobností je také fotografie tehdejšího císaře, Ferdinanda zvaného Dobrotivý, posledního korunovaného českého krále. Vzhledem k tomu, že fotografie jako technika vznikla v roce 1839, je vidět, že i Habsburkové byli pokrokoví...

Gubbio také pořádá každý rok národní veletrh bílých lanýžů. Letošní akce probíhá od včerejška do 2. listopadu. Lanýže jsou v Umbrii k mání všude, přičemž ty černé jsou několikanásobně levnější než bílé. Možná bychom se jako národ houbařů měli také naučit pořádat houbařské veletrhy. Jenom aby nám potom ještě zbyly nějaké houby.

Urbino, město vévody Federika da Montefeltro se nachází asi 50 kilometrů od Gubbia, ale už v provincii Marche, která se táhne podél pobřeží Jaderského moře. V tomto městě, ve kterém si tento milovník umění a voják s přeseknutým nosem vybudoval nádherný palác, se rok po jeho smrti narodil slavný malíř Raffael Santi. V Rafaelově domě je i malířská dílna a očividně tehdejší malíři – podnikatelé malovali v zastřešeném dvoře – určitě kvůli světlu, ale možná i kvůli větrání výparů z barev.

Urbino opravdu žije. Ačkoliv bylo vybudováno a zbohatlo především díky úspěšnému profesionálnímu vojákovi, který za peníze bojoval ve službách toho, kdo zaplatil, dnes žije docela mírumilovně. Je to staré historické město, ale na rozdíl od jiných historických center, i těch zapsaných na seznamu UNESCO, tady jsou staré uličky a náměstí plné lidí, hlavně mládeže. Tedy studentů Výtvarné akademie, která sídlí na konci Rafaelovy uličky v bývalém klášteře svaté Kláry, ale i University, která má 22 tisíc studentů. Jsou tu i studentské koleje, kino a obchůdky.

Historické stavby, které vybudovali naši předkové, je potřeba nechat žít. Ne se snažit ze všech dělat muzea nebo hotely pro turisty. Protože i ty turisty zajímá (doufám) hlavně život. Ne jen věci, které vytvořili lidé, kteří už dávno nežijí.