Cesta do Itálie – den druhý – Assisi

Zadala jsem do vyhledávačů jméno Assisi a objevily se různé stránky. Encyklopedické, nabídky hotelů, životopis svatého Františka, projev Benedikta XVI., katolické komunity v USA. Assisi by ale bylo jistě krásné městečko uprostřed Itálie i nebýt nejslavnějšího zdejšího rodáka.

Svatý František a zvířátkaLenka Pokorná

Synek z bohaté rodiny, který už po několika letech hýření a snahy po sebeprosazení obvyklým způsobem zjistil, že takových jako on je spousta, a že tudy cesta nevede a našel svou cestu jinde. Odhodil rodinné bohatství a začal žebrat. Tím udělal rodině ostudu a tak ho otec vydědil. Založil jeden z největších žebravých řádů na světě a stal se jedním z nejvýznamnějších světců. Kdyby se stal po svém otci obchodníkem s látkami, dnes bychom o něm asi nic nevěděli.

Assisi jsme navštívili několik dnů před Františkovým úmrtním dnem 4. říjnem, který je slaven i u nás jako svátek Františka. František z Assisi je také patronem Itálie. Město Assisi jako takové se už nemůže rozšiřovat, nové rodinné domy i další výstavba pokračuje u dálnice v rovině pod kopcem, na němž vyrostlo původní město. Tam u poutního kostela Santa Maria degli Angeli jsou nové obytné domy i vily. Hotel pro poutníky, kde jsme byli ubytováni, je přímo proti školce, kam každé ráno rodiče vodili své děti. Kluci v modrých a holčičky v růžových pracovních košilkách, s baťůžky s hračkami, bačkůrkami a svačinami chodí do školky, aby jejich rodiče mohli přes den pracovat.   

Střední Itálie je průmyslový kraj, na kterém je vidět, že průmysl a zemědělství, například pěstování olivovníků, tu má tisíciletou tradici. Lidé už mnoho set let využívají to, co jim dala příroda. Příznivé klima, slunce, kopce i hory nad tisíc metrů, řeky, říčky i jezera, ideální kraj pro život. Kraj, který je už sám o sobě bohatý. V takovém kraji může i žebrák přežít relativně dlouho, i když František se dožil jen něco více než čtyřiceti let. Asi tolika, kolika se běžně dožívají naši bezdomovci.

A se svatým Františkem souvisí i další česká stopa této cesty po střední Itálii, a to je přátelství naší princezny Anežky, dcery jednoho z nejslavnějších českých králů Přemysla Otakara I s ním a se svatou Klárou. Inteligentní a bohatá mladá žena, která nechtěla sloužit jako oběť politiky svého otce nebo bratra, zvolila jedinou možnost, jak být svobodnou a jako moderní žena vstoupila do nového ženského církevního řádu klarisek. Tehdy to byla pro ženy jediná cesta, jak být svobodnými. Tím, že předstíraly, že se provdaly za mimozemského manžela.

Toto je výňatek z jednoho z dopisů Kláry Anežce: „Milujte Jej a budete cudná, dotýkejte se Jej a budete čistá, dovolte mu, ať se vás zmocní, a budete pannou. Jeho moc je nejsilnější, jeho štědrost nejvznešenější, jeho vzhled nejkrásnější, láska nejsladší a každá milost nejjemnější. Nyní jste se ocitla v jeho těsném objetí, ozdobil vaši hruď drahocennými šperky… a korunoval vás zlatou korunou svatosti“. V kostele sv. Kláry v Assisi jsou uloženy šaty sv. Kláry. Opravdu asketické, z hrubé látky. Ale podle jejích slov asi moc asketická v duši nebyla. Ani její pokoje v klášteře svatého Damiána nesvědčí ani o opravdu asketickém způsobu života.

Dnes máme volbu. Můžeme se provdat nebo zůstat neprovdané, můžeme mít děti a dát je do školky, můžeme kandidovat ve volbách. Můžeme být vegetariánky nebo labužnice. Ale chodit po ulicích a žebrat a zároveň být úctyhodnými lidmi, kteří si zaslouží svatořečení, to nemůžeme.