Nemám ráda ty řeči, jako že s narozením dítěte život končí a už není nic jako dřív. Ano, je to pravda, není nic jako dřív, ale život nekončí, život teprve začíná!!!
myLegner Foto
Rodiče i kamarádi nám říkali, že jsme blázni, když chceme cestovat do exotické země s osmnáctiměsíčním synem. Jejich rad jsme ovšem nedbali a prostě se rozhodli zkrátit si zimu a vyrazit na vlastní pěst do Thajska. Chtěli jsme využít toho, že do dvou let neplatí děti za letenku, ale pouze letištní poplatky. Takže máte hned víc než deset tisíc doma! Koupila jsem tedy s dvouměsíčním předstihem letenky do Bangkoku a začátkem března jsme vyrazili.
Thajsko jsme zvolili jednak proto, že jsme tam ještě nebyli, ale hlavně proto, že si myslím, že jde o bezpečnou zemi. Pokud je člověk odpovědný pouze za sebe sama, tak se rozhoduje asi dle jiných kritérií, ale máte-li s sebou malé dítě, je bezpečnost na prvním místě! Samozřejmě jsme neplánovali žádné velké cestování jako v dobách, kdy jsme byli bezdětní a zdrželi se na jednom místě maximálně dva až tři dny. Aby si cestování užil i prcek, je třeba tomu program příslušně přizpůsobit. Rozhodli jsme se proto, strávit hodně času na pláži a cachtáním se v moři. Ovšem jet na Phuket nebo do jiného známého letoviska přeplněného lidmi a resorty, pro nás nepřicházelo v úvahu.
Pročítala jsem různé cestopisy a průvodce, abych vytipovala místa, kam by stálo za to jet a náhodně jsem objevila v jednom internetovém cestopisu malý ostrůvek, který se zdál být pro nás tím pravým – ostrov Ko Lipe v Andamanském moři u malajských hranic. A bylo rozhodnuto - právě tam pojedeme! Koupila jsem tedy přes internet letenky z BKK do města Hat Yai, odkud je nutné jet 200 km busem k přístavu Pak Barra a pak ještě další 2 hodiny lodí na Ko Lipe. Sice trochu krkolomná cesta, která nám zabere další dva dny, ale věřili jsme, že to bude stát za to.
V plánu bylo, že se po několika dnech aklimatizace na Ko Lipe přesuneme během jednoho dne lodí na ostrov Ko Lanta a pak budeme pomaličku pokračovat směrem na sever a přibližovat se k BKK, odkud nám za tři týdny letí letadlo zpět domů.
Když jsem připravovala věci, které s sebou vezmeme, manžel se zhrozil a více jak polovinu věcí vyřadil. Nakonec se nám podařilo sbalit vše do JEDENÉ velké krosny a jednoho malého příručního batůžku, přičemž většinu věcí v krosně představovali balík jednorázových plen, vlhčené ubrousky, šest pytlíků sunaru a synovo oblečení, nabitá lékárnička a hygienické potřeby. My s Tomášem jsme si zabalili každý plavky, 3 trička, kraťasy a nějaké spodní prádlo, foťák, pasy, pojištění a peníze. Jedno teplejší oblečení na cestu, sandále s ponožkami, ve kterých jsme letěli. Co ovšem pro prcka doporučujeme, to jsou golfky, opravdu neocenitelný pomocník!
Let z Prahy do BKK přes Abu Dhabi proběhl v klidu. Tadeášek letěl poprvé v životě a zvládnul to opravdu na jedničku. V BKK jsme měli na první noc rezervované ubytování nedaleko letiště. Časový posun 6 hodin jsme ustáli velmi dobře. Stejně tak dvoudenní putování na ostrov Ko Lipe. Nejhorší bylo zvyknout si na to vlhko a výrazný teplotní rozdíl.
Poflakování se na Ko Lipe se nám nakonec tak moc zalíbilo, že jsme se rozhodli zůstat tam déle. Přesněji řečeno - 12 dní. Je to opravdu velmi malý ostrůvek se třemi pěknými plážemi, které jsou lemovány chatkami z palmového listí, ze dřeva nebo z betonu. Jezdí se sem rekreovat lidé z Evropy, Ameriky, Austrálie, ale i z nedaleké Malajsie a také Thajci, je určen spíš nenáročným klientům, kteří nepožadují příliš luxus. Turistický ruch sem sice pronikl, ale v přijatelné míře. I když těžko posoudit, neboť v březnu, kdy jsme tam byli my, se již sezona chýlí ke konci, takže je to asi tak, jako bychom jeli do Chorvatska v září. Ale to nám naopak vyhovovalo, že tam nebylo tolik přecpáno, neboť jsme našli dobré ubytování v palmové chýši kousek od pláže a člověk mohl uhádat i lepší cenu. V době největší sezony je ovšem nutné mít rezervaci.
Na Ko Lipe není příliš co dělat, jen se válet na bělostné pláži a užívat azurové moře a upřímně řečeno, ač jsme aktivní lidé, přišlo nám to vhod. Tadeášek stavěl celé dny bábovičky z písku, cachtal se v teplém moři, nebo si hrál s dětmi. Byl zkrátka ve svém živlu a tudíž i my jsme byli v pohodě. Koupali jsme se, užívali si pálícího slunce, po večerech jsme jedli čerstvé ryby z grilu v místních restauracích a pozorovali nádherné západy slunce, chodili na thajské masáže, seděli v plážových barech a popíjeli mojito, zatímco Tadášek spokojeně spal ve svých golfkách, zkrátka a prostě, zasloužená válecí dovolená! Jeden den jsme se lodí vydali na šnorchlovací výlet po okolních ostrovech. Tadeáška jsme vzali samozřejmě s sebou a vzájemně jsme se střídali ve šnorchlování a v hlídání Tadeáška a i to jsme si skvěle užili.
Když už jsme měli pocit, že se Tadeášek v cizí exotické zemi dostatečně aklimatizoval, rozhodli jsme se posunout se dál, a sice do oblasti Krabi směrem na sever od Ko Lipe. Přesun trval zhruba jeden den. Nejprve jsme pluli lodí do přístavu Pak Barra a poté minibusem do Krabi. V minibuse jsme potkali nějakého Poláka, který nám doporučil pokračovat z Krabi ještě dalších 20 km do města Ao Nang, které je údajně zajímavější. A tak jsme tedy jeli a opravdu jsme dobře udělali. Ao Nang je město na krásném pobřeží, kde jsme potkávali spíš starší turisty, kteří už chtějí více pohodlí a luxusu. Byli tam většinou Němci a Francouzi, i když opět v souvislosti s končící sezonou tam příliš turistů nebylo.
Místní pláž je naprosto strašná a rozhodně ji na koupání nedoporučuji. My, co jsme byli zvyklí na průzračnou vodu na Ko Lipe, bychom tam asi nevlezli. Ale je běžné, že se necháte ráno převézt lodí na nějaký nedaleký ostrůvek a tam pak trávíte celý den a odpoledne zase plujete lodí zpět. A hlavně - Ao Nang je výborná základna pro různé výlety – plavba kanoí po pobřeží porostlém mangrovovníky, výlet džunglí na slonech, návštěva nedalekých vodopádů, horolezectví v Laem Phra Nang, plavby po okolních ostrovech, šnorchlování, výlet na Ko Phi Phi, Phuket, Ko Lantu a další. Zde si musí přijít na své každý, ať už aktivní cestovatel, tak i člověk, který si chce užívat koupání a slunění.
My jsme se opět rozhodli pro koupání na nedalekých ostrůvcích. Přeci jen moře u nás doma nemáme, tak se ho musíme z plna hrdla nasytit. A hlavně, je to něco pro Tadeáška.
Po třech dnech jsme přeletěli z Krabi do BKK a odtamtud se vydali vlakem druhou třídou na sever do nedalekého někdejšího hlavního města Thajska, do města Ayutthaya, kde se nacházejí ruiny bývalých paláců. Ayutthaya je na turisty poměrně zvyklá, míří sem ale spíše jen jednodenní autobusové zájezdy z BKK. Až tady jsem pochopila, že dát Tadeáškovi píchnout hepatitidu A, byl dobrý nápad! Přeci jen malé dítě osahá vše a pak si strká prsty do pusinky. A jeho to opravdu moc bavilo, válet se po zemi a všechno prozkoumávat.
Mám pocit, že směrem na sever od BKK je Thajsko chudší než směrem na jih. Bylo to patrné z úrovně ubytování a stravování. Ale jinak je to skvělé město. Cítila jsem se tam velmi příjemně. Strávili jsme tam dva dny obdivováním ruin paláců, které jsou posety po celém městě. Můžete si půjčit kola nebo motorku a prozkoumat tuto krásu sami. My si ale z důvodu nedostatku času vzali tuk-tuk a udělali jsme několika hodinovou okružní jízdu se zastávkami na těch nejkrásnějších místech. Bylo to dobré rozhodnutí, neboť vzdálenosti byly delší, než se dle mapy zdálo a řidič nám ukázal i místa tajná, která bychom sami nenašli. Klidně bych tu zůstala i déle, opravdu mne toto místo nadchlo. Čiší z něho silná pozitivní energie.
Ale my musíme zpět do BKK. Tentokrát zkoušíme jet třetí třídou a není to takový velký rozdíl jako jet Českými drahami;) ale rozhodně to stojí za to, protože je to možnost nahlédnout víc do života Thajců.
To už jsme ale v BKK a má pozitivní energie je ta tam. Tak tomuto místu se příště budu snažit vyhnout. Turisty obležená a notoricky známá ulice Khao San Road snad ještě jde, ale to je asi tak všechno. Je to město velkých kontrastů, kde na jednom místě najdete ohromné megalomanské stavby a vedle nich chudé omšelé uličky. Na návštěvu paláců jsme v tom vedru, velkém vlhku a všudypřítomném smogu neměli vůbec náladu. Těch jsme si užili v Ayutthay dost. Bangkok je přeci synonymum pro levné nakupování. Vzhůru tedy na nákupy! A kam jinam, když je víkend, než na Chatuchak market, který je několikanásobně větší než holešovická tržnice v Praze, ale sortimentem hodně podobný. Takže jsme spíš očumovali a koupili jen pár dárečků.
Tři dny v BKK jsme nakonec přežili a už nám zbývá jen let zpět domů, opáleni, plni nových zážitků, energií a zkušeností, že s prckem se cestovat dá. A i když si asi Tadeášek neuvědomoval, že je na druhém konci světa a asi by mu bylo jedno, kdyby byl na Mácháči u jezera, ale my jsme alespoň nemuseli mít pocit, že o něco přicházíme a mimo to, v březnu by byla na Mácháči asi ještě zima.
Rady a tipy
Je dobré před cestou zjistit, zda na místě, kam jedete, je možné zakoupit dětské pleny, výživu apod., táhla jsem to s sebou naprosto zbytečně, i na Ko Lipe se již dají tyto věci zakoupit. I když bez sunaru by to asi nešlo, ten Tadeášek vyžadoval, ale musel se spokojit se studenou vodou z PET lahve, nebylo kde převařovat. Nakonec si na studený sunárek zvyknul.
Zkonzultujte s pediatrem nutnost očkování s přihlédnutím k zemi, kam jedete a věku dítěte.
Co se týče jídla, jedl Tadeášek to stejné co my (rýže, nudle, polévky, kuřecí maso, exotické ovoce, ryby), akorát jsme se snažili objednávat jídla málo pálivá, naprosto běžně jsme se stravovali u pouličních stánků, nikomu z nás nic nebylo. Pili jsme balenou vodu, která se dá zakoupit naprosto všude. Do nápojů jsme si nechávali dávat led. Tadeáškovi jsem pro jistotu nasadila probatika měsíc před cestou, během dovolené a též měsíc po dovolené.
Jak jsem již psala, velmi jsme ocenili golfky. Bylo to pohodlnější než se tahat s krosničkou. Tadášek je považoval za takovou svou základnu a i během dne po obídku na pláži vyžadoval v nich svůj odpolední spánek. Pokud ale plánujete nějakou dovolenou, kde budete chodit po horách či v terénu, asi se více hodí krosnička.
Vezměte prckovi nějakou oblíbenou hračku či knížku, při dlouhém letu a dalších transportech se bude určitě hodit pro jeho zabavení.
Volte své cestování s přihlédnutím na Vaše dítě, nechtějte za každou cenu naplnit své přehnané ambice. Dbejte na to, aby se zabavilo i dítě a když ono bude spokojené, tak budete spokojeni i VY!
Přejeme příjemné cestování s Vaší ratolestí a vězte: „Věřte svému instinktu a pak se není čeho bát!“
