Některé životní události nám v určitý okamžik mohou připadat jako zlé, špatné, nechtěné, ale stačí pár minut, týdnů někdy třeba i let a tytéž události se nám jeví úplně v jiném světle.
Příběh Vondráčkových je sice starší víc než půl století, ale jsou osudy, kdy čas ani doba nehrají roli.
Libuše a Jiří byli spokojení manželé, měli dvě děti Libušku a Jiříka. On měl dobrou práci jako výpočtář v mladoboleslavské Škodovce, ona byla ženou v domácnosti a pečovala o hospodářství, které zdědila po svých rodičích. Práce bylo víc než dost a když Libuše zjistila, že je znovu těhotná, měla hned jasno, třetí dítě už by bylo moc!!!
Rozhodli se tudíž pro potrat. Jenže dříve to nebylo tak jednoduché jako dnes. Spásu pro ně představoval příbuzný, který byl primářem v pražské nemocnici na Karlově náměstí. Libuše se za ním vydala, rozhodnutá podstoupit potrat stůj co stůj. Psal se rok 1950. Pan primář byl silně věřící člověk a milou Libuši vyprovodil se slovy, že toto prostě nemůže udělat.
A tak se pár měsíců na to narodila Janička.
Když pak v roce 1969 manželům Vondráčkovým zemřel tragicky při oslavě svých 22. narozenin syn Jiřík, zhroutil se jim celý svět a mysleli si, že už je nemůže potkat nic horšího. Bohužel neměli pravdu, v roce 1981 pohřbili další ze svých dětí – Libušku, která ve svých 36 letech zemřela na zástavu srdce.
Pro rodiče určitě není nic horšího než přežít své děti!!! A vy si tak říkáte, jakoby život a osud věděl, proč jim před lety poslal Janičku.
