(Ne)obyčejné lidské příběhy - Až na dno

Když vidím nějakého životního ztroskotance, neubráním se tomu, uvažovat, proč k tomu asi došlo. Jakýpak byl jeho život před tím, jaké měl dětství a mládí a kde se asi stala chyba?

Vždy mne tak napadne, jak tenká je hranice mezi našimi světy a nikdo nikdy nemůže s jistotou vědět, na které straně barikády se v průběhu života ocitne, ačkoli si říkáme, že tohle se nám nikdy nemůže stát. Totéž si určitě kdysi myslela i Jarča.

Jarča pocházela z takové celkem normální rodiny. Měla oba rodiče, tři bratry a žili v malém domku na vesnici nedaleko okresního města. Vyučila se servírkou. Jako velmi mladá nechtěně otěhotněla a podstoupila interrupci a zřejmě díky tomu už v budoucnu nemohla mít děti.

Lásku na život a na smrt ale našla – Karla. Ač neměli děti, žili celé roky spokojeně. Jarča byla vyhlášenou servírkou široko daleko a přetahovaly se o ni ty nejluxusnější podniky v širokém okolí. Všechno by asi bylo jinak, kdyby Karel nezemřel předčasně na rakovinu.

Jarča tak ztratila důvod svého žití. K alkoholu měla jako servírka vždy blízko, ale jen tak decentně. Po Karlově smrti však začala pít první ligu. Postupně přišla o práci, jejich společný byt prodala, koupila menší a peníze probendila s různými pobudy. Menší byt posléze též prodala a peníze znovu prochlastala a tak se ocitla na ulici.

V tomto stavu se potácí bezmála 10 let. Opilá bloumá ulicemi. Tu a tam najde nějakou brigádu, ze které ji záhy stejně vyhodí, ať už proto, že začne krást nebo prostě jako troska není už schopná plně fungovat.

A tak kdysi krásná Jarča, je dnes bezdomovcem a není neobvyklé potkat ji ožralou, pomočenou a pokálenou, jak žebrá po městě.

Vím, že neexistuje kdyby, existuje pouze tady a teď. Zřejmě jí to bylo souzeno a nám nezbývá víc, než ctít její osud.