Golfové brikule

 Byl večer, slunce zapadlo za poslední kopec a my se vraceli z golfu. Plácání holí, jak to kdysi můj syn označil, se mi stalo osudným. Kdybych kdysi kdesi nekývla na pozvání "prostě to jet zkusit", všechno by bylo - nejspíš - trochu  jinak. Jako obvykle za to mohli kolegové z práce. Když jezdíte denně sedmdesát kilometrů do práce a zpátky, nepobýváte na mnoha dalších místech, než v autobuse, v práci nebo doma... A že to, co se má stát, se stane, kdybyste z práce domů jezdili potrubní poštou, na to vemte jed.

Když jsem poprvé vlezla na hřiště, tedy cvičné odpaliště, děkovala jsem Bohu, že tam nikdo další není. Co všechno dělá golfová hůl v rukou nováčka, o tom si může 99 % všech začínajích golfistů nechat leda zdát. Já zvládla snad všechno :) To, co jsem předvedla, začínalo postupnou likvidací týček, pokračovalo úpravou rohože přes dehonestaci cvičného trávníku a myslím, že marshala nekleplo jen proto, že tam momentálně nebyl. To, že přežily hole, nebyla moje zásluha, ale svědectví o kvalitě výroby a "síle" mých rukou :)).

Modlila jsem se, aby už ten potupný okamžik (přes dvě hodiny!) skončil, a v duchu přísahala, "že tohle tedy už nikdy!" Jak hluboce se může zhrzená žena mýlit, jsem netušila. Následující den jsem čekala spíš úsměvnou poznámku a laciný dotaz ze slušnosti, jestli příště zase pojedu. Omyl! Smích a vyprávění, co se komu povedlo a kdo "dál, hůř a kam až", rozum mi nad tím zůstal stát. Když jsem se zarazila cestou z oběda o automat na kávu, abych si to srovnala v hlavě, zastavil mě další "golfista". Rozpaky zmizely, žasla jsem, jak jsou všichni v poho. "Jezdíme taky na kolech, můžeš se přidat!" Coooožeee?

Na jednu stranu mě lákala parta lidí, kteří si hlavu čistí trochu jiným způsobem, než že si mozek vypláchnou alkoholem (pracuji převážně mezi muži:)), na druhou jsem viděla ceny golfových setů, k tomu dvě děti na škole a výplatu, která poslední dva roky nezaznamenala změnu, na rozdíl od všech cen snad čehokoli. Tohle prostě nemůže vyjít!

"Něco mám!" volal jeden z kolegů. Měl. Na Aukru kdosi prodával dámský set, skoro nový, ale aukce byla u konce.. Na rozmyšlenou času nula nula nic. Přihodila jsem jako poslední a za dva týdny držela v rukou vlastní bag. Vzhůru! Trávníku, třes se!

Od té doby už trochu pokročil čas. Tedy, někdy mám dojem, že trávník by raději utekl, jen co mě vidí cupitat s bagem přes rameno :)). Jindy si zas říkám, že ta odpoledne na hřištích mi dávají šanci zapomenout na to, co život přinesl a soustředit se jinam. Golf nejde ošidit:). Když je v hlavě zmatek, můžete se culit jak měsíček na hnoji, ale neodpálíte ani ránu. Moje horší dny, to je první kyblík míčků  jen se unavit a vypleskat spoustu energie. Teprve když už nemůžu, jsem připravená začít... V hlavě vygumováno, v rukou třes, je mi úplně fuk, kam co poletí. A ono to - prostě letí.

Pokud vám život dělá brikule a zdá se, že už nemůžete, zkuste něco ÚPLNĚ OD ZAČÁTKU. Něco, kde budete úplná nula. Zažijte ten pocit, že jste za totálního ..., a dejte tomu pocitu šanci alespoň několikrát. Vyrostete v tom o tři velikosti. Život brikule dělat nepřestane, ale za pár týdnů bude z pocitu totálního .... docela dobrý pocit vlastního úspěchu a sounáležitosti s partou stejného ražení. A je to dobrý pocit :)