Čip, kam se podíváš?

Když jedna česká banka přede dvěma lety spouštěla soutěž "Banka 21. století", čekalo se, že ve studenty zasílaných vizích vývoje bankovnictví budou hrát prim technologie. Tváří v tvář výsledkům obou ročníků však nutno třeba s jistou dávkou překvapení konstatovat, že nad elektronkami zvítězil člověk. Jistě, našly se návrhy, které šly cestou čipů implantovaných pod kůži, ale většina studentů projevila nečekanou míru empatie s minoritními skupinami populace, a přišla s řešeními, jak jim jejich finanční život usnadnit.

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak nevidomí obsluhují bankomat? Nebo zda jsou opravdu všechny pobočky všech bank přístupné tělesně postiženým? Studenti tak učinili. A dali tím najevo, byť možná podprahově, svůj jednoznačný názor, že banka má myslet na potřeby svých klientů. Že tu má být pro lidi. Nikoliv naopak.

V době, kdy odborníci každý den představují své poznatky, nad nimiž se jednomu často až zatočí hlava, a kdy se pokrok žene kupředu takovou rychlostí, že mu obyčejný člověk nemůže stačit, hrozí reálné nebezpečí, že na sebe snahou o "držení kroku" ušijeme bič, který nás jednou pořádně sešlehá. V opojení možnostmi techniky bychom neměli ztrácet ze zřetele, že technologie nám mají sloužit, nikoliv nás ovládat.

Jakožto člověk protechnický tu nechci vzývat zpátečnictví, ale volám po rozumu. Dokážu si velmi dobře představit, jak za deset let budu mít v ruce onen zmiňovaný čip, skrze který budu moci ovládat svůj účet. Jen se obávám, s ohledem na skutečnost, že se o implantovaných čipech mluví také v souvislosti s ID kartou, abych za pár let neměl ruku doslova "pročipovanou".

Dokážu si živě představit, že za patnáct let budu ovládat svůj účet pouhou myšlenkou. Ráno u kávy si uvědomím, že jsem dosud nezaplatil účet za telefon, a tím okamžikem bude účet zaplacen. Jen se obávám, abych si na ten samý účet nevzpomněl několikrát denně. Mobilní operátor by se asi nestačil divit, jak jsem k němu štědrý... 

Technologický rozvoj zastavit nelze a ani to nikdo nechce. Stále je tu široké pole možností, kde by ještě měl říct své slovo, kde se nám může stát pomocníkem. Bankovní sektor nevyjímaje. Nakonec kdo by si ještě před deseti lety pomyslel, že se zadáním příkazu nepůjdeme na pobočku, ale k počítači?! Nebo že peníze budeme na účet vkládat prostřednictvím bezdotykového bankomatu?!

Všechny tyto a další "vymoženosti" byly, jsou a měly by být konstruovány s vědomím služby lidem. Měly by usnadňovat a urychlovat obsluhu jeho financí a ne mu ji ztěžovat. Zkrátka a dobře: S technologiemi bychom měli zacházet jako s penězi - rozumně.