Když rodiče nerozumějí svým dětem

Když má dcera nedávno do telefonu říkala: „Exnul mi na kampu harďák, a nutně potřebuji ten soubič, co sem ti nahrávala předevčírem, máš ho ještě na flešce? tak jsem ani v nejmenším netušil, o čem to vlastně mluví. Dcera mi to ale přeložila: „Odešel mi na počítači hard disk a nutně potřebuji ten soubor, který jsem ti předevčírem nahrávala, máš ho ještě na přenosné paměti?" Tedy ne, že bych z toho byl moudrý, ale byl jsem rád, že nejde o drogy, ale o počítač.

A právě kolem počítačů se hodně nových slov, o kterých my starší, pokud s nimi nepřijdeme běžně do styku, nemáme ani ponětí, objevuje. Než složitě vymýšlet ekvivalenty anglických slov, raději je zahrneme do svého slovníku. Počítač pro computer se ještě vžil, ale většina z nastupující generace mu prostě říká komp. Přejímání slov z odborné technické terminologie je ale pochopitelné. Vezměte si, že byste místo software měli říkat programová počítačová jednotka, nebo místo cédéčko přenosný zvukový nosič. S takovou už bychom nebyli daleko od návratu k čistonosopléně nebo sestromuži (neboli kapesníku a švagrovi).

Ovšem do běžného českého jazyka nepřecházejí z angličtiny pouze technické výrazy. Mládež, která je čím dál tím více jazykově vybavená a pro kterou je anglický jazyk něčím zcela přirozeným, využívá i jiných slov. Pokud chtějí někoho pochválit, řeknou, že je mega good, mástr nebo king. Pokud naopak chtějí někoho ponížit, je pro ně looser (ztracenec), piece shit (slušně řečeno kus lejna) nebo motherfucker (to ani nechtě překládat).

Ale proč zůstávat jen u angličtiny, když čeština je tak pestrá, tak variabilní a tak zvukomalebná. Pomineme-li skutečnost, že mezi mladými stále přetrvává oslovení ty vole nebo ty krávo (přičemž ani zdaleka neplatí, že vůl by padal jen mezi chlapci a kráva mezi dívkami, naopak, dívky oslovení ty vole používají podle nedávného průzkumu ještě více než chlapci), tak je tu opravdu hodně na výběr. Pro kamarády existují pojmenování jako borec, hustej týpek, nadupanej machr, stylař či bombič, pro nepřátele socka, tydýt, trapka, učomil či blbomil.

Samostatnou podskupinou jsou také slova nebo pojmenování vzniklá pod vlivem současného společenského a kulturního života. Bude-li vás chtít někdo z mladé generace poctít slovem, řekne o vás, že jste úžasňák, milášek nebo hvězda. No a pokud vás nebude mít právě v lásce, nejspíš vás prostě a jednoduše nazve Bendigem. Zdaleka ne všechna slova si však nová generace mění. K některým se naopak vrací a nachází v nich skryté kouzlo. Zatímco generace dnešnich rodičů se smála tomu, když jejich rodiče použili slovo štramanda, dnes mezi chlapci patří vedle kosti a lízátka k nejčastějším komplimentům proneseným na adresu atraktivních dívek (těm „nejvychytanějším" se pak říká Angelina). Dívky zase o pěkných chlapcích říkají, že jsou liboví, masití a hříchostojci (ti obzvláště hezcí pak dostanou označení Bredík nebo Orlík podle Brada Pitta a Orlanda Blooma). Jiná slova zase mění význam. Třeba takový horník - v dobách socialismu platil za hrdinu vlasti, ale dnes jde o nadávku, kterou se označuje člověk mdlého rozumu.

Kdo by měl z některých pojmů současné mládeže opravdu radost, by byl určitě spisovatel Karel Čapek, který sám patřil mezi průkopníky novotvarů. No řekněte sami, jestli by se slova jako nebavka, tragédka, kravajzna, lemplovník nebo tuleňák (ten, kdo se vyhýbá práci) nehodila do jeho Povídek z jedné a druhé kapsy?

A je to právě verbální hravost naší mládeže, která podle odborníků udržuje český jazyk stále živý. „Starší generace má ve zvyku hořekovat nad tím, kudy se český jazyk vyvíjí a že ho to přivede do záhuby," říká klinický psycholog Karel Matějovský. „Ale já když ve své praxi mluvím s mladými lidmi, jsem stále přesvědčován, že češtinu nenechají zaniknout. Mají ji rádi právě proto, kolik možností nabízí. Jen ať si ti, kdo dnes hořekují, zkusí přečíst knihy od Palackého. Po pár stranách je odloží s tím, že to je archaická čeština, které je těžko rozumět. Stejné to mají dnešní mladí. Jazyk jejich rodičů jim přijde strnulý, a tak jej oživují, okysličují, aby odpovídal jejich způsobu života, aby reagoval na to, co je kolem nich, aby odrážel rychlost dnešního světa. Proto jsem na rozdíl od mnohých euroskeptiků, kteří mají dojem, že čeština jednou zmizí úplně a nahradí ji univerzální angličtina, zcela optimistický." čeština žila, žije a bude žít.

A kdo o tom pochybuje, je výmazník, bubák a betonovej plašan.