- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pak ale na ostrůvek přichází učitelky s asi dvacítkou slepých dětí. Vyprávějí si vtipy.
„Sedí čtyři mravenci na žiletce, přijde pátej a povídá: Klucííí, posuňte se!“
„Jaká je oblíbená svačina dětí neonacistů? Pribinácek!“
A do toho si učitelky vyprávějí o tom, jak u nich ve škole byl Karel Gott, a že to byl božský zážitek.
A jak tam tak všichni povídali jeden přes druhého, najednou padla věta:
„Tak to vidíš.“ A jedno z těch slepých dětiček na to:
„Nechci bejt rejpal, ale nevidím ani prd.“ A všechny se začaly smát. Děti i učitelky.
„Jak dlouho už to nejede?“ zařval najednou někdo za mými zády. Otočil jsem se. Ten stařeček byl sotva vidět. Špejloidní nohy, tváře propadlé, ale nasrání v očích maximální.
„Třináct minut,“ ozvalo se z davu. Bylo jasné, že bomba konečně vybuchne.
„Třináct minut?“ zařval děda. „Jak si to můžou dovolit? Tím je jejich politická kariéra spočítaná!“
A už to začalo.
„Copak za to politici můžou?“
„Za všechno můžou!“
„Komunisto!“
„Kapitalisto!“
Naštěstí přijela tramvaj. Dvoustovce lidí se ulevilo, a začali se skládat do tramvaje. Což se nelíbilo dědovi.
„Ty vole, to zase bude jízda,“ vypustil s příměsí síry.
A jakási malá holčička se toho chytila:
„Jóóóó, to bude jíííííííízda.“
A pak si asi minutu zpívala:
„Tohle bude jízda, tohle bude jízda…“
Pak ji to přestalo bavit. Podívala se na rukavice, kde měla Hanku Montánovic, a změnila slova svého popěvku:
„Hána Montána, Hána Montána…“
Děda seděl naproti ni. Kypěl, bobtnal, a pak vyprskl:
„Za tohle jsem proti náckům nebojoval!“
Holčičku to nezaskočilo. Usmála se na něj.
„Ste nemusel,“ řekla dědovi, pak se otočila na tatínka a zeptala se:
„Proč je ten pán tak starej? Neměl by bejt už mrtvej?"
Další články autora |
Stodolní, Ostrava - Moravská Ostrava
14 800 Kč/měsíc