Pokud Miloš Zeman stane v čele nové Strany
práv občanů (dále SPO), čeká hlavně sociální demokracii nejspíš personální průplach.
Dá se totiž předpokládat, že pokus o návrat nejznámějšího českého dendrologa na
politickou scénu doprovodí odliv některých jeho věrných duší z ČSSD, které
už léta stůňou po stranické vládě pevné ruky a autoritářského stylu svého guru.
Už přítomnost některých Zemanových exministrů (tzv. sirotků), které nechal premiér v letech 1998 - 2002 přičichnout k opozičněsmluvní moci i penězům, na sobotním úvodním sjezdu SPO tomu jasně napovídá - Grégr, Zeman, Schling, Kavan, Kužvart, Fencl a další. Následovat je jistě budou další soc. dem. nespokojenci z krajů, kteří za Špidly, Grosse i Paroubka už nedostávali a nedostávají z různých důvodů příležitost kandidovat do nejrůznějších funkcí. Česká politika je totiž v posledních letech zejména o funkcích než ideálech a idejích. Bohužel.
Zeman, resp. jeho výkonná ruka Šlouf, svůj comeback zatím pečlivě dávkuje, o to víc se nechce věřit, že by neměl prsty v Melčákově ústavní stížnosti, která odstartovala trable s letošními parlamentními volbami a bez níž by současných kroků kolem SPO nebylo. Otázkou ale je, zda mu nedojde dech, musí totiž tematicky a zejména mediálně vydržet dlouhých sedm měsíců. Čeho se tedy v tomto směru z hlediska politického marketingu můžeme v jeho podání ještě dočkat?
1. Do jeho tábora přestoupí minimálně jeden zákonodárce, především poslanec, který bude mimo jiné jménem nové strany vystupovat v diskusi i médiích, aby v lidech novou značku zafixoval. Miloš Melčák je zřejmě sázka na jistotu, následovat by jej mohli ti nespokojení poslanci za ČSSD, kteří už nemají, pokud se o ně strana nepostará jinak, šanci mandát obhájit a patřili i v minulosti k Zemanovým příznivcům - Karel Šplíchal či Vlastimil Aubrecht? To navíc Zemanovi umožní být ještě před volbami u případných důležitých politických jednání, na něž jsou zváni zástupci všech parlamentních stran (třeba u prezidenta republiky). U voličů to pak podvědomě vytváří dojem, že taková strana už prošla standardní volební soutěží, a je tedy z tohoto pohledu úspěšnou. A SPO to významně zvyšuje šance.
2. Nová strana si jako svou vlajkovou loď zvolí některá zvláště výbušná nebo pro voliče chytlavá témata, která jí umožní častou prezentaci v médiích - přímou volbu i odvolatelnost politiků z řady postů, podpora Klausem vytaženého „lisabonského“ tématu o pojistce Benešových dekretů, energetická nezávislost Česka (dostavba Temelína apod.), křižové tažení proti kůrovcové politice ekologů na Šumavě apod.
3. Účelové spojení s některými dalšími subjekty, které zvýší šanci na průchod do sněmovny zjara 2010 - nasnadě je Bobošíkové Suverenita či Volfové Strana důstojného života - a také dodají dostatek lidí pro plnohodnotné kandidátní listiny. Faktem ale je, že takové spletence drží pohromadě jen při cestě nahoru, protože subjekty jsou programově až příliš odlišné a často se shodují třeba jen v jediném silném tématu. To je příklad SPO a Suverenity, které spojuje postoj k Benešovým dekretům, ale už nikoli k EU jako takové - Bobošíková balancuje na hranici mezi skepticismem a drsným protievropským pohledem, SPO se chce naopak profilovat jako proevropská.
4. Permanentní útoky na všechny současné parlamentní strany, hlavně pak ČSSD a zelené. Konfrontační styl ostatně vždycky patřil k Zemanově silným zbraním a některým voličům vyhovuje (viz teorie o spálené zemi před volbami 1998). Na druhou stranu to může právě ČSSD jen těšit - Zeman jí totiž přestane podrážet s pomocí své páté kolony zevnitř a bude se věnovat klasickým politickým střetům.
5. Na úspěšnou předvolební kampaň musí sehnat dostatek financí (billboardy, inzerce, nafta do Zemáku), což je především Šloufovou starostí. Jako zdatný lobbista se dokáže zaměřit i na ty subjekty, které by mohly úspěchem SPO jen získat.
6. V prvních týdnech ohlášeného comebacku se možná můžeme dočkat raketového vzestupu v průzkumech veřejného mínění, stejně jako tomu bylo v případě TOP 09, a to nejspíš na úkor sociální demokracie, který pak bude strana navenek přiživovat zaručenými „vlastními“ průzkumy.
Otázkou ale je, zda bude o stárnoucího Zemana a soubor jeho recyklovaných druhů takový zájem, aby to i poté stačilo. Osobně si myslím, že mu v přímé úměře s počtem vykouřených cigaret dojde dech.
