Tři děti byly dotazovány, co je láska. Dospělí se mohou učit z jejich odpovědí.

Jednoho z mých studentů nedávno zaujaly odpovědi tří malých dětí, které dostaly otázku „Co je pro tebe láska?”, a zeptal se mě, zda se z odpovědí těchto dětí můžeme poučit při vyjadřování lásky v dospělosti.

Co ty děti říkaly?

Jedno z dětí odpovědělo: „Láska je, když někomu dáš většinu svých bonbónů, aniž bys ho nutil, aby ti něco vrátil.“ Jinými slovy, dávat to, co máme rádi, ve prospěch druhých je projevem lásky.

Druhé dítě odpovědělo: „Láska je to, co tě nutí usmívat se na ostatní děti, i když jsi unavený.“ I to je projev lásky, záměr pozvednout náladu druhým navzdory našim vlastním pocitům odporu.

Třetí dítě odpovědělo: „Láska je, když celý den nosíš košili, o které ti kamarád řekl, že je krásná a že se mu líbí.“ To je další projev lásky, tj. přání potěšit druhé tím, že pro ně uděláte něco, o čem víte, že se jim líbí.

Bylo by moudré, abychom se jako dospělí z těchto jednoduchých projevů lásky poučili a uplatnili je ve společnosti. Vyrostli jsme však v lidi, kteří často projevují opačné rysy, nenávist, bojovnost, rozpolcenost a lhostejnost, což v našem životě plodí mnoho těžkostí a utrpení.

Důvodem je neustálý růst našeho ega, touhy užívat si pro vlastní prospěch na úkor druhých, které chce vše pohltit pro sebe. Výše zmíněné projevy lásky nás však neopouštějí úplně. Zůstávají jako vnitřní potenciál a příležitost k tomu, abychom se začali nesobecky rozvíjet, šlapali po přebujelém egu a realizovali tyto prosté projevy lásky podobně jako děti, s tím rozdílem, že jako dospělí tak činíme z uvědomění a překonávání.

Na pozadí nesčetných bojů a konfliktů, v nichž se dnes nacházíme a z nichž mnohé rozněcující nenávist mezi námi, si přejme, abychom v sobě našli prostou nevinnost projevů vzájemné lásky a abychom se snažili vytvářet nová spojení živená podporou, povzbuzováním a péčí o lásku, která nás všechny pozvedne nad naše rozdělení, tj. abychom dosáhli toho, co je psáno, že „láska zakryje všechny hříchy“.