Nejdůležitější volba v životě

My lidé se od zvířat lišíme tím, že kromě živočišných potřeb po jídle, sexu, přístřeší a rozmnožování máme i tzv. sociální touhy po bohatství, moci a znalostech, které lze uspokojovat na úkor okolní společnosti.

Tyto vyšší „touhy člověka v našem světě“ mohou směřovat buď na ovládnutí společnosti a utlačování ostatních lidí s úmyslem upřednostnit a povýšit sám sebe, nebo je můžeme použít k vlastnímu rozvoji a pozvednutí se na úroveň podobnou přírodě, na úroveň kvality lásky a pozitivního spojení s ostatními ve prospěch společnosti.

Zde vzniká paradox: když jednáme ve prospěch společnosti, vnitřně začínáme pociťovat pozitivní síly přírody, které přebývají ve společnosti – síly, které nás pozvedají na úroveň Člověka – a vnitřně se tím obohacujeme. Pokud však vykořisťujeme lidi, nedokážeme se povznést nad své vrozené živočišné pudy. Blokujeme se tak před přijímáním pozitivních sil přírody a potlačujeme lidské vlastnosti v nás i lidech kolem nás.

Vyšší touhy, které jsme jako lidé dostali, tedy můžeme použít buď ke zlepšení svého materiálního života a snažit se zlepšit si život na úkor jiných, nebo je můžeme použít k vnitřnímu rozvoji a seberealizaci.

Podíváme-li se na svůj život z ptačí perspektivy, uvědomíme si, že na této planetě žijeme velmi krátce. Naše těla jsou předurčena k rozkladu a také naše domy, které nás přežijí, se nakonec rovněž rozpadnou. Proč bychom se tedy měli zabývat pomíjivými tělesnými záležitostmi? Mnohem moudřejší by bylo uvažovat o věčném aspektu života – o tom, co v sobě můžeme rozvíjet a jak můžeme dosáhnout vyššího stupně vývoje: věčného a dokonalého stavu.

Proto, když uvažujeme o touhách, které nám byly dány navíc v porovnání s ostatní přírodou, měli bychom si uvědomit svoji svobodnou volbu, která se nám v každém okamžiku nabízí: Mám použít své touhy k osobnímu krátkodobému prospěchu, nebo usilovat o prospěch celku? Tím, že se rozhodneme zabývat se láskou ke druhým, máme dobrý směr na cestě ke splynutí s věčnou a dokonalou silou lásky, obdarování a spojení, která nás stvořila.

Je důležité poznamenat, že způsob, jakým využíváme své vyšší touhy, je mimo rámec uspokojování našich základních potřeb. Nemluvíme o tom, kolik máme jíst nebo spát, a nemusíme žít v jeskyních. Potřebujeme si založit rodinu, jíst normální jídlo, nosit oblečení a tak dále. Kam však směřujeme za úroveň těchto základních potřeb? To je otázka, kterou by bylo moudré pravidelně zkoumat.

Naše svobodná vůle spočívá ve výběru prostředí a činností, kterým se věnujeme. Tato volba rozhodne o tom, zda dosáhneme stavu věčné a dokonalé reality v podobnosti s přirozenou sílou lásky, odevzdávání a spojení, nebo zda uhyneme a zmizíme bez dosažení tohoto stavu.