Fáze nápravy egoistické touhy od prvního seznámení s kabalou

Jsme stvořeni touhou po potěšení se záměrem pouze vlastního prospěchu. Tato touha zaměřená na vlastní naplnění definuje naši egoistickou povahu.

Ačkoli jsou všechny touhy kombinací určitých vlastností, v konečném důsledku jde o stejnou egoistickou touhu, touhu potěšit sebe sama. V každém okamžiku se vysilujeme, jen abychom našli způsob, jak tuto egoistickou touhu nasytit.

A na této úrovni našeho života se dostáváme ke studiu kabaly. To znamená, že ke kabale přistupujeme proto, abychom se uklidnili a uspokojili své touhy jiným způsobem. V tomto procesu ale často narážíme na určité obtíže, protože touha, která nás vede k tomu, abychom našli naplnění prostřednictvím moudrosti kabaly, je touhou, kterou v našem tělesném světě nelze žádným způsobem uspokojit. Můžeme se ocitnout v depresi a zoufalství, protože nenacházíme možnosti, jak dosáhnout pravého smyslu života. Svět nám připadá stále šedivější, protože nevíme, co si počít sami se sebou.

To je začátek duchovního hledání. Díky němu si uvědomíme, že pokud neobjevíme pravý zdroj a účel našeho života, zůstaneme zvířaty a v konečném důsledku bude naše existence zbytečná.

Kdy začneme objevovat smysl života? Nestane se tak okamžitě. Musíme projít stavy, kdy se nahromadí zoufalství, touhy, práce, společenství s druhými a nevědomý kontakt s duchovním světem, protože nádoby pro náš další duchovní stupeň se v nás musí formulovat prostřednictvím zcela nových smyslů a dosud nepoznaných pocitů.