Může se naše vnímání změnit?

Realitu vnímáme prostřednictvím smyslů, které máme společné se zvířaty: zrakem, sluchem, čichem, chutí a hmatem. 

Abychom mohli vnímat více, musíme prozkoumat hranice našich pěti smyslů a proniknout do všudypřítomného pole, které existuje mimo nás.

Pro rozšíření našich smyslů jsme vytvořili různé technické přístroje jako jsou dalekohledy, mikroskopy, rentgenové přístroje a další. Přesto nám ale nedovolují vnímat nad rámec našich smyslů, protože my – jejich uživatelé – převádíme jejich široké spektrum možností do omezení našeho porozumění, jinak bychom nechápali, co se s těmito přístroji vlastně děje. Proto zůstáváme omezeni našimi smysly.

Neznamená to však, že bychom měli pokračovat ve snaze o vynalézání nových a lepších přístrojů. Místo toho bychom měli usilovat o zlepšení a rozšíření našeho vlastního já.

Moudrost kabaly nás učí, že touha dojít k poznání smyslu života sebou nese potřebu rozšířit vnímání našich dosavadních pěti smyslů. To neznamená zvětšovat frekvenční rozsah jednotlivých smyslových orgánů, ale vstoupit do nové oblasti kvalit a energií.

Pro zásadní zlepšení našeho vnímání potřebujeme přejít od přijímání k dávání, navázat kontakt s okolím mimo naše smysly.

Když chápeme, že nás naše smysly omezují a připoutávají k našemu zvířecímu tělu, jak můžeme ignorovat své tělo a cítit život mimo něj? Jak můžeme prožívat život nerušeně od našeho těla? Pokud tak učiníme, můžeme diskutovat o objektivní existenci čehokoli tam venku. Právě na to se zaměřuje moudrost kabaly, která ignoruje to, co vnímají naše těla.

Kabala tedy odmítá se zabývat různými typy zpráv o neobvyklých vizích a zvucích, které mnoho lidí zažívá, a přenechává je jiným oborům jako je například psychologie. Moudrost kabaly totiž není spojena s běžnými touhami, vlastnostmi a myšlenkami, protože ty patří do sféry přijímání, která stojí za naším tělesným vnímáním reality.

Místo toho se soustředí na to, aby nám její moudrost pomohla opustit přijímání a vstoupit do odevzdávání. Vede nás k tomu, jak opustit sebe sama a pocítit prostor mimo tělesné zážitky. V kabale tomu říkáme „výstup z těla a vstup do duchovního světa“.

Pak už je jedno, zda je naše fyzické tělo živé, nebo mrtvé. Začneme vnímat realitu se zcela jinými vlastnostmi, které nesouvisejí s naším tělem. Moudrost kabaly nás tak vede k vnímání věčného a dokonalého světa a naše přizpůsobení, soužití a integrace v takovém světě nás také činí věčnými a dokonalými stejně jako je tento svět.