Massachusettský technologický institut předpovídá kolaps společnosti v roce 2040

Civilizace, o kterou bychom měli usilovat, je taková, která dokáže zabránit předpovídanému kolapsu a která je postavena na principech lásky, vzájemného spojení a pomoci.

Základem dosažení této úrovně lidské společnosti je rozpoznání nedostatků současné civilizace a rozdělující sobecké mezilidské vztahy vyměnit za vztahy, které nás spojují nad naším egem.  Výzvou, před kterou stojíme, je odhalit tyto nedostatky v našem současném způsobu života.

Následky našich egoistických postojů ve stále více propojeném světě se odhalí dvěma způsoby: buď prostřednictvím bolestných úderů, které nás stejně nakonec přivedou k žádoucímu stavu, nebo sami odhalíme cestu k lepšímu budoucímu světu, aniž bychom museli tyto údery prožívat.

Vzhledem k současnému stavu soutěživého, materialistického a individualistického způsobu života lidstva se zdá, že se budeme muset rozvíjet cestou utrpení. Je pravděpodobné, že lidstvo dojde k uvědomění a poznání tímto způsobem. Každý člověk musí nejprve rozpoznat zlo ve své vrozené egoistické povaze a pak můžeme zahájit proces nápravy, v němž se každý z nás zaměří na přeměnu sebe sama, místo aby se snažil napravovat druhé.

Stále doufáme, že se v ideálním případě vyhneme výrazným úderům, ale obecný trend naznačuje opak. Naše současná cesta upřednostňuje individuální úspěch na úkor druhých a vede k nejrůznějšímu vykořisťování, manipulaci a zneužívání. Tato jasná linie našeho chování by nás měla donutit, abychom si uvědomili nepřátelství mezi námi a hlavně, že jsme nepřítelem sami sobě. Skutečný nepřítel není mimo nás, ale v nás. Je nutné přivést lidstvo k tomuto poznání co nejdříve.

Sebepoznání a vnitřní transformace jsou nezbytné pro budoucnost, v níž láska a dobro zvítězí nad zlem. Ve světě, který bude naplněn láskyplnými vztahy vzájemné péče, se lidé vzdají zbytečné práce, budou si užívat volnočasových aktivit a pečovat o své rodiny. Budou se těšit z prostých radostí, jako jsou procházky v parku nebo poslouchání zpěvu ptáků. Kladné vztahy mezi nimi jim umožní s kýmkoli se zastavit, pozdravit a dlouze a příjemně si popovídat. Tuto vizi mohou někteří považovat za ideální, ale zároveň za naivní, protože ve skutečnosti je náš život bojem o zdroje, teritorium a další. Pokud se však dohodneme, že naším cílem bude civilizace založená na principech lásky a vzájemného respektu, pak společně budeme prožívat boje za dosažení harmonie. 

V civilizaci, postavené na těchto principech, se boj zaměří na to, jak se naučit milovat stále více druhé. To bude skutečná výzva. Kromě radosti a lásky můžeme očekávat také nespočet dramatických situací. Pády a vzestupy jsou nedílnou součástí života, ale nakonec se sjednotíme ve stanovení cíle: usilovat o spojení ve vzájemné lásce, respektu a přijetí. Potom pocítíme, jak se k takovému cíli stále více přibližujeme, protože budeme oceňovat druhé více než sebe. A navzdory všem zkouškám budeme prožívat život ve stále se rozšiřujícím prostoru harmonie, míru a štěstí.