Lze přijmout pravdu o životě formou kolektivního vedení?

Talmud popisuje, jak byla Tóra přeložena do řečtiny: „Ptolemaios shromáždil 72 starších, každého z nich uzavřel samostatně do jedné ze 72 komnat, bez toho aniž by uvedl důvod, proč byli svolání.

Každému staršímu v jeho komnatě o samotě řekl: ‚Napiš mi Tóru Mojžíše, svého učitele‘. Bůh všech 72 starších skrze srdce propojil a vedl tak, aby všichni psali stejně.“ A tak se stalo. (Traktát Megila 9)

Dvaasedmdesát starších se společně sjednotilo a přeložili Tóru jako by ji celou napsal jeden člověk. Základem toho, že se to stalo, bylo, jak je psáno, „Bůh vedl skrze srdce každého z nich“.

Jak je možné, že 72 různých lidí napsalo naprosto stejný text bez sebemenší odchylky? Především proto, že Vyšší síla má schopnost tímto způsobem lidi vést. Tato schopnost se projevila i díky tomu, že všech 72 starších bylo na nejvyšší úrovni vědomí, kterou v gematrií představuje číslo 72. To znamená, že 72 starších bylo na nejvyšší úrovni dosažení.

Mnozí uvádějí, že Vyšší síla vložila do těchto 72 starších jednotný záměr a moudrost, aby se Tóra a její zákony šířily v souladu s Boží vůlí. Jako jeden z příkladů to potvrzuje, že více lidi, kteří dosáhli vysoké duchovní úrovně, mohou přijímat kolektivní rozhodnutí. Dalším příkladem je 120 zákonodárců, mudrců a proroků ze Sanhedrinu.

V dnešní době se u politiků a světových vůdců setkáváme s opačným jevem, neboť je stále častější, že názorové střety převažují nad kolektivním rozhodováním.

Děje se to proto, že postrádáme pochopení, že jsme pod autoritou Vyšší síly, nebo jinými slovy, že jsme nedílnou součástí přírodních zákonů. Kdybychom toto pochopení měli, pak bychom viděli, že kolektivní rozhodnutí a dohody nás přibližují k rovnováze se zákony přírody. Pak bychom mohli do jisté míry přijmout zákony přírody, které na nás působí prostřednictvím ostatních lidí.

Tím, že vyzdvihneme význam kolektivního sjednocení nad naši individualitu a ustoupíme ze svých osobních názorů ve prospěch větší jednoty, pozveme do svého života Vyšší sílu.

Anulování našich egoistických sklonů, které nás oddělují od ostatních, je opravdovým zázrakem. Otevírá nás vlivu Vyšší síly, získáváme s ní určitý stupeň shody a skrze druhé, s nimiž budujeme svou jednotu, můžeme vnímat Boží přítomnost.

Jsme v procesu vývoje směřujícího k odhalení této vyšší síly v našem životě, a čím více se budeme omezovat v zájmu větší jednoty, tím dříve můžeme pocítit, jak tato síla vstupuje do našeho života. Ta pak uspořádá naše těsnější vzájemné vazby harmonickým a mírumilovným způsobem a my objevíme nový jednotný základ pro kolektivní rozhodování.