Je čas, aby OSN začala naplňovat svoji Chartu

Minulý týden proběhla připomínka 77. výročí založení Organizace spojených národů na základě přijetí Charty OSN v roce 1945. 

Oficiální webová stránka dne uvedla: „Žádná jiná světová organizace nemá takovou legitimitu a vliv jako OSN. Žádná jiná světová organizace nedává tolika lidem naději na lepší svět a nedokáže zajistit budoucnost, kterou si přejeme. Je naléhavější než kdy jindy, aby se všechny země spojily a splnily slib sjednocení národů." Generální tajemník rovněž ve svém poselství zdůraznil: „OSN je produktem naděje, ale dnes je zkoušena jako nikdy předtím".

Souhlasím s generálním tajemníkem, že je dnes OSN vystavena zkoušce. Musí jednat, sbližovat lidi a země, a neuspokojovat se planými řečmi, jako by OSN byla nějakou kavárnou, kam si lidé chodí popovídat.

Řekl bych, že je opravdu načase, aby OSN plnila svoji Chartu. Je načase, aby OSN skutečně sjednotila země, a nejen doufat, že se „sjednotí". Naděje se nestanou skutečností, pokud nevyvineme úsilí, aby se staly realitou. Musíme mít odvahu nejen snít, ale i konat!

Souhlasím s generálním tajemníkem, že je dnes OSN vystavena zkoušce. Musí jednat, sbližovat lidi a země, a neuspokojovat se planými řečmi, jako by OSN byla nějakou kavárnou, kam si lidé chodí popovídat.

Lidstvo má vážný problém, který nemůže ignorovat. Svět kolem nás funguje podle jednoho souboru principů a lidstvo se drží jiného souboru principů, které jsou v rozporu s okolním světem. V důsledku toho se vše kolem nás stává nehostinným a nebezpečným. Klima je stále více nestabilní a extrémní, vzduch, půda a voda se stávají jedovatými, zvířata umírají, úroda, která nás živí, vysychá a lidé jsou k sobě stále krutější. Je to stejné, jako bychom bojovali o život a drželi se lana, které nás chrání před pádem z útesu. Ale jak se lidstvo a realita pohybují opačnými směry, lano je stále tenčí a tenčí a už je téměř připravené k prasknutí.

Realita se bude i nadále vyvíjet svým vlastním směrem.  Stále více se budou proplétat systémy, které podporují náš život, společnosti, v nichž žijeme, a také naše těla, která se vývojem stávají stále složitějšími systémy. Stejně jak nelze vrátit život na Zemi od lidí k jednobuněčným tvorům, tak i tento proces je nevratný.

Jediný způsob, jak zabránit přetržení lana, je změnit směr pohybu. Přestaneme-li se stále více izolovat od ostatních a začneme-li hledat větší spojení s ostatními, pocítíme přátelství přírody a všeho živého. Odkryje se nám jejich podpora a ne boj o přežití nejsilnějších.

„Dát míru šanci" a „zachránit naši planetu" nelze podle prohlášení generálního tajemníka dosáhnout bez celosvětové kampaně solidarity a vzájemné péče mezi všemi národy. Jelikož jsou dnešní problémy globální, musí být globální i jejich řešení.

V roce 2012 jsem se s mojí organizací zúčastnil iniciativy OSN na podporu komunikace a solidarity po celém světě. Tyto snahy se nikdy nepromítly do konkrétních kroků, ale od té doby se takové aktivity stávají velmi naléhavými.

Můžeme pasivně čekat a nechat přírodu, ať si jde svou cestou, ale příroda nezná slitování. Pokud budeme nadále sloužit svému samolibému „ já“, zatímco mezitím příroda bude pokračovat ve své holistické cestě, poneseme následky našeho nepřizpůsobení. Současné války a klimatické krize jsou jakousi předehrou toho, co přijde, ale blednou ve srovnání s otřesy, které nás čekají, pokud nezačneme konat.

Domnívám se, že nesmíme čekat. Musíme zahájit změnu, musíme si uvědomit, že jediným způsobem, jak učinit život na Zemi bezpečným a příjemným, je žít v souladu se všeobjímající přírodou kolem nás. Domnívám se, že nám zbývá velmi málo času a nemáme jinou volbu.