Ekonomika je globální míchanice

8. března 2009, během finanční krize, která se stala známou jako Velká recese, tehdejší ekonom společnosti Wachovia Corp. Mark Vitner docela výstižně popsal světové ekonomiky, které se zmateně zamíchaly:

„Je to jako snažit se oddělit míchaná vejce. Tak snadno to prostě nejde. Nevím, jestli to vůbec jde,“ řekl CBS News.

V těchto dnech, kdy se svět potýká s narušením globálního dodavatelského řetězce a životně důležité komodity uvízly na moři na dlouhé měsíce, někteří odborníci navrhují, abychom udělali právě to. Od roku 2009 se však ekonomiky jen více zamotaly a myšlenka jejich oddělení se stala ještě nereálnější.

Nemůžete jít proti evoluci – a ta směřuje k větší propletenosti, nikdy ne k menší. To platí na všech úrovních: minerální, biologické i sociální. Lidská společnost se tak stává složitější a provázanější a ekonomika, která je odrazem lidské společnosti, se ubírá po stejné linii.

Důvodem, proč se v přírodě nesetkáváme s takovým zahlcením a rozvratem, je to, že kromě člověka se všechny ostatní přírodní složky řídí svými přirozenými instinkty. Výsledkem je harmonický tok, souvislý nepřerušovaný koloběh života a věci vyvíjející se synchronně se svým prostředím.

Lidstvo funguje přesně opačně. Snažíme se povznést nad své prostředí, ne být s ním v souladu. Snažíme se dosáhnout vrcholu, být rychlejší, vyšší a silnější než ostatní. Když se o to snaží každá země, společnost, a dokonce i člověk (do jisté míry), dochází k přetížení „uzlů“ – a vše se zasekne.

Jinými slovy, jsme svědky důsledků našeho vlastního egocentrického postoje. Kdyby všichni pracovali v harmonii se zbytkem lidské společnosti, jak to dělá každá jiná složka přírody, nebylo by přetlaku a každý by dostal, co potřebuje, kdy to potřebuje a tolik, kolik potřebuje.

Kromě toho, protože jsme soutěživí a uspokojení neplyne z toho, že máme to, co potřebujeme, ale z toho, že máme víc než ostatní, a dokonce z toho, že ostatním odpíráme to, co potřebují, nemůžeme rozdělit naši ekonomiku. Naše touha porazit druhé nás k nim také poutá, protože jejich bolest je naším potěšením a my nemůžeme pracovat bez potěšení. Jít sám znamená jít proti lidské přirozenosti, a to nemůžeme, alespoň ne dlouhodobě.

Chceme-li racionalizovat dodavatelské řetězce, musíme si ujasnit naši vzájemnou závislost. Musíme se začít vnímat jako celek, kde prospěch jednoho je prospěchem všech a všechny části přispívají k blahu všech ostatních částí.

Takto funguje naše tělo, tak funguje každý organismus. Bez tohoto přístupu by život nebyl možný. Pokud jednáme v rozporu se základním principem, který umožňuje život a rozvoj, odsuzujeme naši společnost k zániku a úpadku.

Když si uvědomíme, jak funguje příroda, jak fungujeme my, a že je v našem nejlepším zájmu to změnit, můžeme přestat narušovat globální ekonomický systém a začít synchronizovat naše kroky. Jednoduše řečeno, budeme k sobě ohleduplnější.

V tuto chvíli se nám možná nelíbí myšlenka, že musíme myslet i na druhé, nejen na sebe, ale pokud se nezačneme učit pravdě dnes, globální „míchanice“ se zhorší natolik, že už nebudeme schopni zajistit základní potřeby pro každodenní život.