JIPka VIII - vesele o nudě v nemocnici
V neděli už jsem moc toužil po tom, jít na obyčejný pokoj, na záchod jsem dokonce chodil sám. Byla to sice vždy velká výprava, ale zvládl jsem to.
Ono to chození, když člověk neudrží rovnováhu, nic moc. Několikrát v týdnu za mnou chodily rehabilitační sestry (ono se jim teď říká fyzioterapeutky) a učili mě chodit se dvěma berlemi, ale brzy jsem to zavrhl a plácal se jen s jednou, co jsem ji dostal po té první operaci.
To chození s francouzskou holí je sice dobré v tom, ze je to vlastně taková třetí noha, můj problém je ale v rovnováze, nohy mě unesou. Nejlépe se mi chodí s někým, když se ho můžu držet a on vyrovnává to motání se i za mě. To potom jdeme úplně krásně. Nejlépe mi to jde se ženuškou, když se "zavěsím".
Pokud jde člověk po ulici sám a neudrží rovnováhu, tak když má hůl, lidé si řeknou, že je asi nějaký nemocný. Když tu hůl nemá, tak si řeknou, že je pěkně nametený, jelikož na něm nic, kromě toho motání se není vidět, přitom je v úplně stejném střízlivém stavu. Fr. hůl má ještě dvě dost velké nevýhody. První je ta, že si ji člověk nemůže pověsit na ruku a mít volné prsty, musí se stále nějak držet, takže jsem si po té první operaci brzy pořídil takovou tu dřevěnou, co je na konci ohnutá a dá se pověsit na ruku, ale ta zase nemá opěrku předloktí, takže to člověka moc neudrží. Druhá nevýhoda (a to každé hole) je ta, že si člověk nemůže strčit ruku do kapsy, aby mu na ní nebyla zima. S holí si tedy člověk nevybere a všechno má nějaké ty nevýhody. Samozřejmě když ji někdo potřebuje, aby vůbec šel, tak je to určitě přednější, než nějaké volné prsty.
U mě je to tak, že když mám jednu hůl v pravé ruce a zamotám se doleva, tak mi stejně není nic platná, tomu by pomohla hůl v levé ruce, jenže proč nosit dvě hole, když to není až takové žůžo chození a můžu chodit bez nich.
V té nemocnici mi to bylo samozřejmé jedno a byl jsem rád, že jdu. Možná také právě proto jsem o tom vůbec nepřemýšlel, že jsem nepotřeboval mít volnou ruku a navíc si ji ani nechtěl strčit do kapsy (ono ani nebylo do jaké, u pyžama nejsou a kvůli zimě také ne).
Ještě k té zimě. Ano, dají se přeci nosit rukavice, ale "civilní" jsem vlastnil snad jen třikrát v životě, nějak mě to "neoslovuje".
Jo ochranné rukavice při práci, to je něco jiného, ty jsem nosil snad ve všech dosavadních zaměstnáních.
Jsem vyučen v pivovaru a tam je jeden stále v nějakém mokru, každou chvilku potřebuje rukavice sundat a za dva momenty zase nandat. Nejraději jsme měli takové červené, gumové, co měly uvnitř látku a nandávat, či sundávat šly během vteřiny.
Jednou ale nákupčí (který v nich nedělal) pořídil takové celogumové, podobné třeba těm chirurgickým, jen ze silné gumy. Jejichž oblečeni, či svlečení trvalo tak minutu, jelikož se ta guma hrozně lepila k ruce, což nám samozřejmě děsně vadilo.
Dopadlo to tak, že jednu rukavici jsme kompresorem nafoukli do velikosti fotbalového míče a zavázali jí, s tou jsme si kopali. Druhou si kolega Nasadil jako čepici na hlavu, takže vypadal jako nějaký obrovský kohout, jelikož ty prsty rukavice se mu na hlavě kývaly jako kohoutí hřebínek.
Takto vybaveni jsme šli do kanceláře toho nákupčího, abychom mu ukázali, k čemu jsou ty rukavice dobré a on už je nikdy nepořídil. V dnešní době managerů by si to asi nikdo nedovolil, jelikož by se bál a jen by tiše trpěl.
Zajímavé to bylo s rukavicemi i na šachtě. Tam se totiž každou chvilku přihodil nějaký ten úraz a první otázka bezpečnostního technika při sepisování, jak k tomu došlo, aby mohl zhodnotit, do jaké míry si za to muže ten zraněný sám, nedodržováním bezpečnostních předpisu byla: "A měl jste pracovní rukavice?" Bylo to správné paradoxní, když třeba člověku spadl kámen na nohu.
Ta otázka mi připomněla příhodu, co mi ji vyprávěl jeden známy. To prý zastavila VB motocyklistu bez přilby a ptali se ho, jak to, že nemá přilbu. On vyndal kapsy papír, na kterém měl citaci vyhlášky, že motocyklista je povinen mít řádné připevněnou přilbu, načež se otočil k nosiči, kde tu přilbu měl, zacloumal jí a prohlásil: "Vidíte, ani se nehne, řádné připevněná je, přesně podle vyhlášky." Nevím, tu vyhlášku jsem tenkrát nečetl, dnes tam je, že na hlavě.
Na té šachtě si ještě představuji, jak si zaměstnanci vlezou na nějaké bezpečné místo, sundají si rukavice, nasvačí se a zase jdou pracovat. Nevím, jak to třeba dělali tam na předku, kde se rubalo, ale my u mašinek jsme svačili "za jízdy", jak měl kdo čas. Někdy při čekání na narubané vozy, někdy při jízdě.
Za takové bezpečné místo by se mohla považovat třeba tzv. remíza, což je úplné obyčejná dílna na údržbu a opravu důlních lokomotiv (mašinek).
Jednou nám byl k mašinkám přidělen závozník, co tuto práci dělal poprvé a náš dispečer od mašinek mu říkal: "Hele je to jednoduchý, budeš tady v boudě (něco jako kadibudka, ale bez střechy a toho ostatního), když sem přijedou vozy, tak jich je asi 90, zmáčkneš tohle tlačítko, u mě to zatroubí, přijede mašinka, ty ji je připneš, zkontroluješ jestli jsou všechny sepnuté, odpočítáš stovku (ty vozy neustále přibývaly), na poslední dáš tuhle červenou lucernu a mašince signál k odjezdu. Na nic jiného nesahej a půjde nám to jako po másle."
Do poloviny směny to šlo krásně, pak jsem ale přijel mašinkou k dispečerově boudičce a on mi říká: "Hele ten závozník už se mi nějak dlouho neozývá a podle mýho vodhadu už tam má tak 150 vozů. Zajeď se mrknout do objížďky, co se tam děje."
Zajel jsem tedy do objížďky a viděl obrovskou hromadu vykolejených vozů. Ten opravář mašinek nám potom vyprávěl: "Sedím si takhle v remíze, nohy na ponku a svačím, když něco buši na dveře. Jdu se tedy podívat, co to je a když jsem otevřel dveře, tak jsem měl plnou remízu vozů.
Na otázku našeho dispečera závozníkovi co dělal, ten závozník odpověděl: "Když mě to nějak "neštyrmovalo", tak jsem přehodil tuhle výhybku."
Inu i místo, které se jeví zcela bezpečné, nemusí být až tak bezva, jak by se zdálo. Co kdyby třeba nějaký vůz zranil toho opraváře? Jak by potom vysvětloval bezpečnostnímu technikovi to, že neměl rukavice?
Když jsem před tím dělal v ČSAD gumaře, tak jsem zase často šokoval ostatní, jak jsem v pracovních rukavicích šrouboval i ventilky do duší (že jsem byl líný si je sundat nevěděli). Tam jsem totiž dělal vše v rukavicích, jelikož v té době jsem denně hrál na basovou kytaru a i malé škrábnutí při hraní děsně pálilo. Rukavicemi jsem se tedy snažil vyhnout těm škrábancům z práce. To by si bezpečnostní technik pošmákl.
Standardní pokoj mi ještě nebyl dopřán, když jsem se na to sestry ptal, tak mi řekla, že musím počkat na konsorcium lékařů a že ona sama by byla pro, jediné, čím to však může ovlivnit je to, že napíše do zprávy ze služby, jaký už jsem čipera.
To konsorcium jsem si představoval, jako v té pohádce „Dařbuján a Pandrhola“, když byl nemocný řádně prohlédnut a lékaři se usnesli na tom, že má "Muribundus“.
Já si z toho dělám srandu, jelikož všude tvrdím, že mám onen "Muribundus“, protože mi neustále hraje v hlavě dechovka či něco, čemuž se říká "Tinnitus“ (schválně si to jako pletu). Proč právě dechovka, to nechápu, když jsem jí nikdy neměl rád, proč ne třeba rock & roll? No ale třeba mi v hlavě hraje už dávno, jen jsem to mezi těmi zvuky nevnímal.
Nebo to konsorcium, jak vyšetřovali Švejka a na základě otázky kolik je 12 897 krát 13 863, na kterou odpověděl okamžitě, že 729, se usnesli, že to je blb.
Žádné konsorcium se ale nekonalo, žádná sranda nebyla, lékaři se prostě někde poradili a bylo to. Určitě by mě už i pustili, jenže mě potřebovali ještě na jednu věc, totiž na vyšetření MGR (magnetojehličkohnusná rezonance). Před tím jsem toto vyšetření, kterým se zjišťuje odezva svalů, či nervů absolvoval tak 8x.
Pravda, z toho tak 6x na té levé polovině, kde necítím nic, takže mi to bylo úplně jedno. To totiž lékař zapíchne takovou malou jehličku do místa, které se vyšetřuje, ta jehlička je napojena drátem na takový přistroj, kde se potom zobrazují různé grafy, jak na tom to vyšetřované místo je.
Přišel tedy zřízenec s jezdícím křeslem, bylo mi urovnáno pyžamo, abych nedělal ostudu, nazuty sandály (i ta levá, ačkoli jsem protestoval, že mě pálí nárt) a jeli jsme. Nejeli jsme však na "obvyklé" místo, kde už jsem byl 2x, ale přes celou nemocnici na dětské odděleni. Zřízenci by se jisté hodil nějaký ten plán budov a kompas, jelikož jsme také bloudili a ta cesta nám trvala snad půl hodiny. Škoda, že na tom jezdícím křesle nebyl nějaký měřák na ujetou vzdálenost, odhaduji to okolo 3 km.
V ordinaci byla sestra, lékař a nějací dva pánové, co měli saka, kravaty a přes to pláště, jejichž přítomnost mi děsně vadila. Oni asi potřebovali prodat nemocnici nový přístroj, jak mi později došlo a strašné nutné k tomu byl potřeba nějaký pacient, na kterém by se přístroj předvedl. Samozřejmé nic nemám proti vyzkoušení nějakého nového přístroje, pouze se mi nelíbilo, ze nikdo nic neřekl, v ordinaci byli nějací "kravatáři" a když jsem měl v tváři jehličku, tak upozorňovali vyšetřujícího lékaře na to, že ten přístroj je strašně citlivý i na sebemenší pohyb jehličky a jaké bezva barevné grafy hned kreslí, což vyšetřující lékař zkusil a jehličkou pohnul víc, než běžně. Kdyby řekli, že to vyšetřeni není potřeba kvůli zjištěni zdravotního stavu, ale kvůli dealerům, tak bych jim rovnou řekl, ať vyšetřují tu levou polovinu, že tam je mi to jedno. Navíc si myslím, že to věděli všichni, co mé tam poslali a všichni, co tam byli, včetně toho zřízence, co mě tam dopravoval a nikdo nic neřekl. Dodnes mám pocit, jako bych byl nějaká věc.
A ještě ke všemu, já jsem na všelijaké ty dealery alergický a oni mě považuji za "negativistu", jak mi bylo řečeno.
To jsem byl jednou u kamaráda a on pořádal takovou tu "party", jak se tam něco předvádí a potom si to většina přítomných koupí, aby už měli pokoj či aby se necítili nějak špatně, nebo co, že byli někam pozvaní a nic z toho nebylo.
Tenkrát tam měla jedna začínající dealerka, co si "koupila desky" za tři tisíce svoji úplné první přednášku. Ta přednáška spočívala v tom, že měla přesně naučenou řeč, kterou jistě vymyslel psycholog, neboť kladla lidem otázky typu: "Chtěli byste jet na dovolenou k moři? ... Co myslíte, je lepší 20 let stará Škodovka, nebo nový Opel?" (kdo by nechtěl že?) Při řeči všechno kroužkovala na přenosné tabuli a její výklad byl ve stylu: "...Prodáte deseti lidem, každému za 350 a je to. Naše firma hodnotí systémem bodů a jeden bod je 42,50 Kč... Každý měsíc..."
Během té své přednášky přítomné vyzvala, že kdyby měl někdo nějaký dotaz, ať se klidně zeptá, tak jsem se klidné zeptal: "Prosím Vás mě furt nejde do hlavy to s těmi 350. Pokud Kč, tak by to snad ještě šlo, i když tady tvrdíte, že vaše výrobky jsou třeba koncentrované takže se ředí 8x (saponát na mytí nádobí), přičemž prodáváte po 5l. Když si to vynásobím 5x8, jak je to 40 litrů saponátu a nevím jak dlouho takové množství vydrží v běžné domácnosti, troufám si říct, že déle, než jeden měsíc.
No a pokud máte na mysli 350 bodů, tak když to vynásobím těmi 42,50 Kč, což je "báj voko" 14 000 Kč a krát těch 10 lidi, tak si zase neumím představit, jak udělám měsíčné 140 000 Kč tržbu. Mohla byste to nějak upřesnit a vysvětlit?
Potom ještě říkáte, že prodáváte výrobky denní spotřeby, což je pro mé například toaletní papír, který používám denně. Ten také prodáváte a 8x koncentrovaný? O jakou firmu vlastně jde (to totiž dosud neřekla a před jejím vystoupením se o žádné přednášce nemluvilo, lidé byli pouze pozvaní ke známému)?"
Dealerka se na mě dlouze zadívala, jelikož jsem jí pravděpodobně položil otázky, které nebyly v naučeném textu, takže v tu chvíli musela použit vlastni rozum, načež aniž by se mými dotazy zabývala, pravila: "Vždyť jsem to říkala, aby sem nechodili negativisti!"
Dodnes jsem na to hrdý, jak dokáže normální selský rozum vyvést dealera z míry.
No ale třeba se mýlím, bylo to zcela běžné vyšetřeni, na dětském odděleni proto, že tam byl ten nejlepší přístroj v celé nemocnici a ti dva byli začínající lékaři, co se učili, jak se takové vyšetřeni dělá, jen se zapomněli převléknout a přes saka si narychlo hodili pláště.
Ladislav Kratochvíl
Pozor na vedlejší účinky léků
Je až neuvěřitelné, jaké mohou mít léky vedlejší účinky. Přesvědčil jsem se o tom na vlastní kůži. Divím se, že to nebylo uvedeno v obalovém letáku.
Ladislav Kratochvíl
Jak držet dietu
O dietách už toho bylo napsáno tolik, že by člověk přišel o všechnu svoji hmotnost, než by to všechno přečetl, kdyby celou tu dobu nepozřel ani sousto. A jsme u toho. Neznám nikoho, kdo by vydržel tak dlouho číst.
Ladislav Kratochvíl
„Zakódovaná“ řeč není nic nového
Určitě znáte onen všelijak pozměněný způsob řeči, který často používají politici, mafiáni, policisté ve filmech a další, aby nebyly odhaleny jejich úmysly.
Ladislav Kratochvíl
Nová zcela česká zábavná televizní soutěž „Když hvězdy pracují “
K divácky úspěšné soutěži StarDance chystá televize nový soutěžní pořád. I když je vše v tajnosti, „prosákly“ některé informace, které včera zveřejnil internetový server star-in-action.kec
Ladislav Kratochvíl
Nedostatečná udržitelnost pivoverzity v České republice má negativní dopad
Neustále se děsně odborně mluví a píše o udržitelnosti bioverzity. A co když se „bio“ nahradí „pivem“?
Další články autora |
K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie
Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....
Porno a Česko. Jsme téměř unijním extrémem, ukázala data
Je to vlastně vedlejší, nezamýšlený produkt evropské legislativy. Její nařízení o digitálních...
Pavel ve volební kampani porušil pravidla, zjistila kontrola. Trestu unikne
Premium Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) nedávno zveřejnil...
Zemřel český raper Pavel Protiva. Bylo mu sedmadvacet let
V sedmadvaceti letech zemřel raper Pavel Protiva, informovalo hudební vydavatelství Blakkwood, pro...
Matka žáka přišla do školy na schůzku, na chodbě vlepila učitelce facku
Napadení učitelky základní školy ve Zlíně matkou jednoho z žáků řešili městští policisté. Žena,...
Hejtmankou zůstává Pecková, Skopeček převezme regionální rozvoj
Zástupci STAN a SPOLU ve středních Čechách se dohodli na místech v radě kraje. Hejtmankou by měla...
Americké ultimátum Izraeli: zlepšete situaci v Gaze a mírněte se v Bejrútu
Sledujeme online Představitelé Spojených států ujistili Libanon, že Izrael zmírní své údery na Bejrút a jeho jižní...
Kulturní válka o zbrojení. Má ekologický a sociální přínos, tvrdí v Londýně
Londýnský finanční sektor se začíná dívat příznivěji na investice do zbrojařského průmyslu. Uvádí,...
Muž neodborně amputoval varlata a penisy. Jde za mříže, oběti jej hájily
Zemský soud v Erfurtu odsoudil 75letého muže na tři roky a deset měsíců vězení za neodbornou...
- Počet článků 187
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1196x
Považuji se za srandistu a optimistu. Kromě srandiček jsem také autorem a provozovatelem webu osob se sluchovým postižením
http://www.kochlear.cz
jenž si vybrala Národní knihovna ČR k archivaci jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví, což je pro mě obrovská pocta a mám z toho větší radost, než kdyby mi poslali milion korun.
stránky osob se sluchovým postižením
Seznam rubrik
- Jak to vidím a neslyším
- Počítače (převážně vážně)
- Kráťoviny (převávážně nevážně)
- Poradna (nevážně)
- vynálezy a objevy (nevážně)
- Remcání
- JIPka (vesele o nudě)
- Nezařazené