JIPka II. (vesele o nudě v nemocnici)

dobře vybavený pacient * zvuky a rádio v noci * příhoda s pavoukem * klimatizace a větrání

Při různém probouzení se si pamatuji jen útržky, takže se také útržkovitě zmíním o prvních dnech, mezi spánkem.

Připadalo mi to, že hadičky mám snad všude, i ze strany chodidla, kde jsem měl svoji domácí internetovou stránku a v ní hadičku, kterou mám běžně na svém domácím počítači (tu stránku). Po probuzení se jsem se podíval, proč to mám, zejména ze strany chodidla, ale nic jsem tam nenašel, ani domácí internetovou stránku, ani hadičku Ale jinak je těch různých hadiček a přístrojů plno, aby se snadno poznalo, jak na tom pacient je po tělesné stránce. Hlavně tep, dech a tlak, na což je nejvíce těch všelijakých hadiček a drátu, co ve chvilce všechno zobrazí na přístrojích, které bývají v hlavě postele a pacient je tím pádem vybaven ještě lépe, než hudebník s různou aparaturou na koncertě. Docela dobře si pamatuji, jak jsem si po první operaci dával do ucha buničinu, abych neslyšel, jak "pípám" a mohl se vyspat, jak jsem si dával do ucha buničinu, abych nic neslyšel a mohl se vyspat, když jsem přestal "pípat" já a "pípal" ten pacient, co byl přivezen po mě a jak jsem se těšil na normální pokoj, kde "nepípá" nic. Jenomže tam si zase spolubydlící pustil rádio a když mu v tom rádiu řekli, že je šest hodin, šel se osprchovat, přičemž to rádio nechával puštěné, aby snad ten druhý neusnul a nezaspal nový den, když on už je vzhůru. Zkrátka patřil k těm lidem, co nesnesou, aby druhý spal, když oni už jsou vzhůru. Ještě, že se nerozednívá ve tři v noci a někdo to nepovažuje za začátek dne.

Zdravotní sestry vypadaly a chovaly se zcela profesionálně až na příhodu s pavoukem, kdy vypadaly zcela jako ženy. To totiž jedna připravovala nějaké léky na "kuchyňské" lince, jenž byla plná všelijakých zdravotních potřeb pro sestry, pacienty a doktory a co byla součástí každého pokoje, načež z ničeho nic odběhla, přišla za chvilku ještě s jinou sestrou a ta přesně mířeným hodem vlastní pantoflem ze vzdálenosti asi tak dva metry zabila chudáka pavoučka, tak pul centimetru velkého, načež ho vzala do kousku ubrousku z buničiny, vyhodila ho do koše na odpadky a obě se tvářily hrozne vítězoslavně, jak nad tím vším zvítězily bez ztráty na životech. Vypadaly při tom všem strašně žensky (hlavně při tom hodu), vůbec ne jako profesionální zdravotní sestry a já se v tu chvíli ohromě bavil, hlavně různým rozvíjením představ, co by asi ty chuděrky dělaly, kdyby ten pavouk byl třeba jednou tak velký a všechno by se tím pádem násobilo dveřmi (nebo se mi to ve všem tom spaní zdálo?). Ostatně také jsem nikdy nepochopil, proč ženy, v atletice hází vyloženě mužskou záležitostí, jako je například oštěp, proč nehází třeba právě tou pantoflem, což by bylo určitě přirozenější, než ten oštěp a také daleko půvabnější pro mužskou část publika.

S průnikem pavoučka na pokoj mne napadá problém klimatizace. Vezmu nejdříve jednoduše filosofii takového zařízení. Klimatizace něčeho je hlavně (asi) určena k řízení teploty vzduchu, tam kde je. Podle povahy je pak často uzavřen vzduchový okruh a nařízena je kromě jiných věcí teplota a vlhkost vzduchu v místnosti. Holky potom mají třeba svetry aby jim nebyla zima, jelikož je dlouhými pokusy vymyšleno, že největší pracovní výkony podává jedinec v teplotě vzduch 24,5° C, jenomže těm holkám vůbec není vidět za výstřih, jelikož jsou pro ne v té zimě nabaleny jako pumpy, ačkoliv venku je to na strašně málo oblečení, podle data, i podle sluníčka a teploměru.

Celé to vyřeší nějaká uklízečka ze státu na východ, která slovo klimatizace (natož, jak to funguje) nezná a po slušném zeptání se pacienta (kývne na cokoliv, protože nějaká klimatizace ho v tu dobu vůbec nezajímá), otevře trochu okno. Jestli je ta uklízečka ze státu, se kterým nemá naše republika ani sousední východní hranici nevím, jelikož jsem ji neslyšel a jen mi to napsala (s tím oknem), každopádně ta při té první operaci byla, jelikož jsem se jí zeptal a obě se chovaly velmi podobně.

Klimatizace tedy mohutně zabere (představuji si), jak se snaží překonat rozdíl teplot a vlhkosti za oknem či uvnitř, "budík" v centrálním středisku je chvilku na doraz, než ta klimatizace ten rozdíl překoná a celé to probudí nepřetržitou lidskou kontrolu, co se podívá rozespalým okem (provoz běží údržba leží) na to co se děje a když si uvědomí, že někdo "jen" otevřel okno, zase v klidu usne s tím, že "klimoška" si s takovou běžnou věcí poradí. Klimatizace skutečno rozdíl teploty a vlhka za chvilku překoná, neboť při výstavbě budovy je koupena ta nejsilnější vzduchotechnika, co je na trhu, aby se utratily všechny peníze na vzduchotechniku určené, a také aby si později uměla klimatizace "poradit" s takovým otevřeným oknem. Co na tom, že většinu roku bude taková klimatizace spuštěna pouze na desetinu jejího výkonu a že trošku "zabere" právě při tom otevřeném okně, aby rozdíl překonala za minutu a ne za dvě, což by dokázala klimatizace o polovinu levnější.

Efekt trochu otevřeného okna tedy funguje asi tak minutu, než to ta klimatizace překoná. Mezi tím se do místnosti dostane živé, či neživé to, co ta klimatizace celou tu dobu hlídá, aby se do sterilní a klimatizované místnosti nedostalo a to okno je zavřeno, až když si toho někdo všimne za týden, nebo po "vyhnání" mouchy deskami na papíry, z prostoru, kde jí nikdo nechce. Také mi to vzdáleně připomíná otevírání tzv. ventilačky v okně a okně. Nejen, že se nic nevyvětrá, ale ještě navíc promrznou steny, které se nikdy neohřejí, takže doma je nevyvětraná zima. Není lepší, otevřít na chvilku vše dokořán a vyvětrat? Vzduch se vymění a od vyhřátých stěn se rychle ohřeje, takže doma je za pul hodiny tak jako před tím, pouze s tím rozdílem, že vzduch se vyměnil a v místnosti je ten, co byl před otevřením všeho venku. Platí to vlastně všude, kde si chtějí uspořit nějaký ten peníz zavřením radiátoru a žitím s čerstvým vzduchem při přijatelné teplotě.