Když už jsem začal s těmi vzpomínkami spojenými s těžkým průmyslem, zmíním se taky o pancířích. Jejich výroba byla v Ostravě zavedena na konci 19. století, tedy za doby Rakouska-Uherska.
R-U mělo jen kousek mořského pobřeží na Jadranu, budovalo však docela silnou námořní flotilu. Pancíř, lodní motory, kormidla, atd. se však vyráběly v Plzni a v Ostravě. Třeba takové kormidlo vyžadovalo ploutev, ta se dělala v kotlárně, vaznici (držák), ta se dělala ve slévárně, a kormidlový čep s kormidlovým pněm se dělaly v kovárně. Ta výroba zde zůstala až do počátku 21. století, pak se přesunula do Číny. Tam se přesunula z Evropy stavba velkých lodí.
Po 1. ale hlavně po 2. Světové válce se rozvíjela výroba pancířů. Ty tlustší pro tanky se dělaly v Ostravě, ty tenčí pro obrněné transportéry se válcovaly kousek od Ostravy. Kolik se jich dělalo, to se tenkrát nemohlo říkat. Dneska už by se to možná mohlo říci, ale já jsem ta čísla zapomněl. Řeknu jen, že v 50. letech se jich každý rok dělalo stejné množství až do nástupu Chruščova. Ten začal hlasitě mluvit o míru a to znamenalo zvýšení výroby pancířů. I za vlády Brežněva, který taky mluvil o míru, jejich výroba stále rostla.
Každá vyrobená dávka se zkoušela. Vzaly se vzorky a někteří pracovníci z huti, spolu s přejímacími důstojníky (kteří chodili v civilu) jeli na střelnici, kde se do těch vzorků střílelo z děla. Pokud vzorky pancířů nevydržely náraz granátu, přijeli nazpět opilí. A tady je jedna zvláštnost: Pokud to vzorky vydržely, přijeli nazpět též opilí. Jen jednou ne. Někdy se z pancířů svařila jednoduchá korba a střílelo se do té korby. Tenkrát právě stříleli do takové korby. V poledne si udělali přestávku a po obědě pokračovali. Prvou ránu korba vydržela, ale vylezl z ní jeden z těch chlapů, který si tam přes poledne zdříml. A byl v těžkém šoku. Asi to nebylo příjemné probuzení. Všichni byli tou událostí vylekáni a tenkrát přijeli nazpět střízliví.
Po Sametové revoluci jsme přestoupili z tábora míru do tábora války, výroba pancířů byla zastavena a příslušné zařízení zlikvidováno. Počet tanků v naší armádě byl snížen myslím na 30 kusů. Kdyby dnes chtěl někdo u nás vyrobit tank, musel by pancíře někde koupit, třeba v Číně. Taky by musel koupit ocel na dělo. Hlaveň děla se dělá z elektrostruskové přetavené oceli. Takové zařízení bylo u nás v Poldi Kladno a v Dubnici, ale už není. Jistě chápete, že je dnes jednodušší koupit v zahraničí celý tank či obrněný transportér.
Poznámka pro mladší: Výrazy „tábor míru“ a „tábor války“ se dříve běžně používaly.
