Svezeme se na vlně omluv za diskriminaci?

Ve vyspělém světě jsou všelijaké omluvy za otroctví či za jinou diskriminaci běžné. A nejde jen o nějaké omluvy ale o všelijaká výraznější gesta! Jen my zase zůstáváme pozadu.

Mohli bychom začít tím, že naši předkové byli celá staletí prodáváni v západní Evropě jako otroci. V němčině, angličtině a v mnoha dalších západoevropských jazycích je označení pro otroka odvozeno od Slovanů (Sklave, slave…) Ibráhím ibn Jákúb (nar. 912) podává svědectví, že v Praze (nazývá ji Fraga) je možné nakoupit otroky, cín a kožešiny. I v životopise svatého Václava stojí, že bojoval proti prodeji otroků. Historicky je prodávání Slovanů do otroctví dostatečně průkazně doloženo. Vidím však jeden problém: Slované se od těch západních Evropanů nelišili barvou kůže. Když tam otroctví bylo překonáno, smísili se s ostatním obyvatelstvem a nelze tedy nijak prokázat, kdo je potomkem těch otroků a kdo má nárok na omluvu. A my si ten nárok dělat nemůžeme, naši předkové tam nebyli prodáni.

Zdálo by se tedy, že u nás se žádné omluvy nebudou konat. Nebyl bych si však tak jistý. Máme tady Romy (v Ostravě jich je zřejmě více než jinde) a uvedu několik drobných zážitků, které se jich týkají. Pracoval jsem v hutích. Byli tam pracovníci sesbíraní ze všech koutů republiky. Jednou jsem byl svědkem, jak dělníci přišli svačit do místnosti k tomu určené. „Tady je bo…el, ako by tady byvali Cigáni a nie ludia!“ prohlásil jeden brigádník ze Slovenska a přítomní Cikáni se proti tomuto výroku ohradili velmi ostře.

Druhou malou příhodu jsem zažil v tramvaji. Přistoupil Rom v zabláceném pracovním oděvu, asi někde pracoval jako kopáč. Jeden z cestujících mu něco řekl. Bohužel jsem nezachytil, co řekl. Zato reakci Roma jsem slyšel velmi dobře: „Já jsem Rom, já nemám žádná práva… atd.“

Třetí drobná příhoda: Na zastávce tramvaje stojí několik osob. Naproti je staveniště a na něm vládne čilý stavební ruch. „Všechny práce dělají Romové. Bílí jen sedí v kancelářích.“ Řekla dosti naštvaným hlasem vedle mne stojící Romka. Uvažoval jsem: Když jí řeknu, že kdyby se ti Romové lépe učili, něčemu vyučili nebo dokonce něco vystudovali, dělali by kvalifikovanější práci, pak přijde replika, že učitelky si na Romské děti zasedly a diskriminují je. Tak jsem raději mlčel.

Jednou jsem to však nevydržel a na výrok, že gádžové Romy jen okrádají, jsem se ohradil s tím, že Romové dostávají všelijaké podpory. Na to přišla odpověď: „A víte vy, kolik naše vláda dostává na naše podpory peněz z Bruselu a jak málo nám dává?“ To jsem nevěděl a raději jsem mlčel.

Asi před 8 lety jsem blogoval na jednom dnes už zrušeném portálu. Blogovali tam taky nějací Vietnamci a psali o tom, jak byli navštívit příbuzné ve Vietnamu, nebo o tom, jak se jim daří při studiu medicíny. Taky tam zveřejňoval blogy jeden Rom z nějaké romské organizace. Nejčastějším tématem jeho blogů byly případy diskriminace Romů. Jednou jsem to nevydržel a napsal jsem do diskuse: „Vietnamci tady píší o různých tématech, zatím co vy si stále jen stěžujete.“ Na to přišla odpověď: „Jestli jsem napsal nějakou nepravdu, tak mi to dokažte, Jestli ne, tak mlčte!“

Tak už mlčím.