Minulý scénář byl nevěrohodný, pokusím se tedy vymyslet druhý. Válka se vlekla, ceny energie navzdory všem snahám a opatřením rostly, dokonce hrozilo, že si lidé budou muset utahovat opasky.
To vyvolávalo demonstrace, které stále sílily. Na organizaci nepokojů se podílela SPD a nová strana Sdružení pro Čechy (SPČ), v jejímž čele stál Vrabec. Ten byl vyšetřován pro daňové úniky, dokonce byl zatčen a odsouzen na 3 měsíce vězení. Další masové demonstrace však vedly nakonec k pádu vlády a k Vrabcovu předčasnému propuštění. Své několikatýdenní věznění náležitě využil ve své předvolební kampani, kdy se prezentoval jako vězeň svědomí. Následovaly předčasné volby a vítězství SPČ spolu s SPD. K vítězství přispěl i příklad Maďarska. To už dříve vystoupilo z EU a NATO a z Ruska pak dostávalo plyn a ropu za poloviční cenu. Maďaři dali ruské armádě k dispozici svá letiště a dokonce se vojensky zapojili do akcí proti Ukrajině. Na Slovensku byl u moci Fico, který svoji předvolební rétoriku postavil na tom, že Slovensko nebude základnou USA, slíbil, že vojenské výdaje nezvýší na 2% HDB, ale naopak sníží na 1% HDP. Nejen slíbil, ale i splnil a silně oklešti již tak malou armádu.
Rychlý růst cen energií a potravin, na kterém prokazatelně vydělávaly obchodní firmy a řetězce, radikalizoval i situaci v Rumunsku, kde se do čela odporu postavil do té doby neznámý Nemalescu. I on vyhrál volby. Česko, Slovensko a Rumunsko pak svůj další postup koordinovaly: Následovaly příklad Maďarska, vystoupily z EU a NATO. Pak přišlo prvé rozčarování: Rusové dodávky levného plynu a ropy podmiňovali vojenskou podporou války na Ukrajině. Vrabec, Fico a Nemalescu udělali prvý ústupek: začali ruské armádě dodávat zbraně a střelivo, ovšem tajně, na veřejnosti to nepřiznali. Za to jim Putin snížil cenu ropy a plynu o 5% a řekl, že o dalších 45% sníží cenu, až poté, co pošlou svá vojska na frontu. Putin poukazoval na to, že Maďarsko už začalo druhou vlnu mobilizace. Vrabec, Fico a Nemalescu stále přešlapovali na místě. Když Maďarsko dokončilo druhou vlnu mobilizace, během jednoho dne obsadilo oblasti v Rumunsku a na Slovensku, ve kterých žije maďarská menšina. Útok mohutně podporovalo ruské letectvo, které bombami a raketami zničilo všech 5 základen, ve kterých se nacházela miniaturizovaná slovenská armáda. Fico volal na pomoc Vrabce, ten odpověděl, že nemůže, že před volbami slíbil., že se nebude vměšovat do cizích konfliktů. Ukrajina, která přestala dostávat pomoc ze zahraničí, zkolabovala. Putin velkoryse daroval Maďarsku někdejší Podkarpatskou Rus, která byla do konce 1SV součástí Uher.
Taky nepravděpodobný scénář? Obsahuje však dva prvky nebo řekněme jevy, které se v dějinách často opakují. Prvým jevem je, že když někdo začne vojensky řešit nějaké napětí, vede to často k tomu, že další státy také začnou řešit nesrovnalost, kterou mají s některým sousedem, a rovněž to řeší válkou. Jedna válka se tak nabaluje na druhou, z původně lokální války se stane válka dotýkající se celého kontinentu. To s v historii mnohokrát opakovalo. Je to něco podobného, jako při zemětřesení: V nějaké oblasti proběhne zemětřesení vyvolané napětím mezi bloky zemské kůry, a v krátké době proběhne několik dalších zemětřesení v blízkosti prvého zemětřesení nebo i na druhém konci světa. Dnes, krom toho, že Putin se nedokáže smířit s rozpadem SSSR, jsou ve světě i další napětí: Čína se nesmířila s odtržením Tchaj-wanu. Japonsko nestrávilo ztrátu Kurilských ostrovů. Maďaři za mého mládí při rozhovorech mezi čtyřma očima tvrdili, že od roku 1918 většina Maďarů žije v zahraničí, především v Rumunsku, Jugoslávii, Slovensku a v SSSR, jen to nesmělo říkat nahlas. Orbán to začal říkat nahlas a několikrát měl při svém projevu v pozadí mapu Uherské říše, tak jak vypadala před rokem 1918.
Některá pnutí si ani neuvědomujeme. Například to, že většině západních měst na školách, hlavně v nižších ročnících, převažují muslimské děti. Za deset let budou tedy v těchto městech mít mezi mladými lidmi početní převahu a budou se cítit diskriminováni. Je bohužel pravděpodobné, že se rozhodnou to řešit silově.
Druhým jevem je, že v proběhu konfliktu někteří účastníci mění strany. Typická je Itálie, ta První i Druhou světovou válku začínala na jedné straně a končila na druhé. Podobných kotrmelců bylo v historii více. Případ Prigožina ukazuje, že se takové obraty mohou stát i dnes.
Toto taky není žádný příjemný scénář. Vymyslet scénář, který by se nám líbil, není jednoduché.
