V historii vždy paralelně probíhalo mnoho dějů. Každé století bylo něčím charakteristické. V 17. století to byly války mezi katolickými a protestantskými státy, později byly hlavním dějem koloniální války.
Ve druhé polovině 20. století to byl boj mezi socialismem a kapitalismem, který byl redukován na boj USA versus SSSR, a všechny politické události se vykládaly z tohoto pohledu.
Existuje však jeden konflikt, který se táhne dějinami již od počátku 7. století. Ano, je to střet islámu a zbytku světa, kde jde především o křesťanské a postkřesťanské státy, ale nejenom ty. Postup islámu je soustavný. Během posledního století muslimové početně předběhli hinduisty, buddhisty i křesťany a již nějakých deset let jsou nejrozšířenějším náboženstvím světa.
Jejich suveréni rozpínání má tři důvody:
- Jsou to vynikající bojovníci.
- Mají vysokou porodnost.
- Nejednotnost křesťanských a postkřesťanských zemí, mnohé z nich si často volí islámské státy za spojence, „hrají islámskou kartou“.
Pokud jde o špičkové bojové nasazení muslimů, pak předpokládám, že každý v televizi viděl záběry nějakého teroristického útoku, například v Izraeli či jinde, který provedl sebevražedný atentátník. A pak viděl, jak matka atentátníka ukazuje fotografii svého mrtvého syna a radostně všem říká, že tento její syn se stal mučedníkem. Kdyby ukázali záběry jeho kolegů z teroristické buňky, pak bychom byli překvapeni, že jeho kamarádi, kteří jsou zatím ještě naživu, mu závidí, že už je v muslimském nebi a užívá si s huriskami. Hitler obdivoval ochotu muslimských bojovníků obětovat svůj život a poslední rok války vytvářel divize SS z muslimů naverbovaných na Balkáně a posílal je na západní frontu.
Muslimští bojovníci během jednoho století dobyli značnou část středního východu a severní Afriky, což byly před tím převážně křesťanské země. V době křížových výprav už v těchto oblastech byl poměr muslimů a křesťanů zhruba 1:1. V učebnicích se tato skutečnost neuvádí, poněvadž se křížové výpravy hodnotí jako špatné.
Turecko byla dříve Byzantská říše s pravoslavným náboženstvím. V r. 1453 ji dobyli mohamedáni. Připomeňme, že na Basilejském koncilu (který byl postupně přemisťován do Ferrary a Florencie) byla dojednána smlouva pravoslavných s katolíky, podle které měli katolíci pomoci bránit Byzantskou říši. Když se vrátil konstantinopolský patriarcha s tímto ujednáním domů, vypukly proti tomu protesty. Lidé vyšli do ulic a skandovali: „Raději turban než tiáru!“ Totéž se stalo i ruskému patriarchovi, který tenkrát ještě nesídlil v Moskvě, ale v Kyjevě. Lidé ho svrhli. Konstantinopol padla a postupně začala islamizace. Prvně na muslimskou víru přestoupila šlechta. Pokud chtěli mít pod novými vládci nějakou funkci, například výběrčího daní, museli přijmout islám. Podobně jako u nás v mnohem pozdější době lidé vstupovali do KSČ, aby mohli vykonávat funkci vedoucího. Díky konverzím a vyšší porodnosti pomalu narůstal počet muslimů, k vyrovnání došlo někdy ve druhé polovině 19. století. Po 1. světové válce pak byli zbylí Řekové (3 miliony) vyhnáni z Turecka s odůvodněním, že se stavěli na stranu nepřátel - Rusů. (Do učebnic historie se to u nás nedává, lidé by v tom mohli vidět paralelu k vyhnání Sudeťáků.) V r. 1950 mělo Turecko 21 milionů obyvatel, dnes má 83 milionů.
V Libanonu měli křesťané převahu ještě na počátku 20. století. V Bejrútu sídlily nadnárodní banky a Libanon se nazýval Švýcarsko východu. Po 2. světové válce díky vysoké porodnosti začalo převažovat muslimské obyvatelstvo. Došlo k občanské válce, přišla syrská armáda. Banky se stěhovaly do Teheránu, kde vládl umírněný Réza Páhleví. Libanon začal upadat a upadá stále.
V Německu je dnes 5 milionů muslimů, ve školách v nižších ročnících však převažují muslimské děti. Za 10 let budou mít mezi dvacetiletými občany převahu muslimové a lze čekat prvé nepokoje.
Příkladem hraní muslimskou kartou může být naše stavovské povstání, při němž jeho představitelé hledali spojenectví s Turky proti Habsburkům. Komenský psal ještě v r. 1650 sultánovi dopis, v němž mu nabízí vojenskou spolupráci naší emigrace. Historikové se radši o tom nezmiňují.
Když jsem za minulého režimu jezdil do tehdejšího Sovětského svazu, byl jsem překvapen, že muslimové jsou členy komunistické strany a nikdo v tom nevidí rozpor. Bylo nemyslitelné, že by byl někdo pravoslavný a současně komunista. Pak mi to došlo, že komunisté hrají muslimskou kartou. Sovětský svaz podporoval diktátory Saddáma Husajna v Iráku, Chomejního v Íránu a mnohé další. Tyto státy byly silně protiamerické. Kdyby byli v Sovětském svazu muslimové pronásledováni stejně jako křesťané, byli by sovětští vůdci pro vůdce muslimských zemí nevěrohodní.
Afganistan je taky pěkný příklad hraní muslimskou kartou. Roku 1979 vstoupila do země sovětská armáda, aby podpořila vládu proruského Babraka Karmala. Proti němu bojovali islamističtí mudžahedíni podporovaní z USA. Boje vedené Rudou armádou byly mnohem tvrdší než pozdější boje vedené vojsky USA a spol. Padlo asi 1,5 milionů osob, převážně civilistů, sovětských vojáků zahynulo 15 tisíc. Rusové odešli v r. 1996. V roce 2001 přišla armáda USA, proti ní bojoval islamistický Talibán podporovaný Ruskem. Padlo 3,5 tisíc Američanů. Jen mimochodem, dnes má Afganistan 38,5 milionů obyvatel, před oběma válkami jich tam žila polovina.
Výsledkem toho všeho je, že muslimové se nedávno stali nejpočetnější náboženstvím na světě. Kdybychom si na mapě světa zeleně označily plochy, kde převládal islám a řekněme v roce 1000 spustili animaci, viděli bychom, jak se zelené plošky stále zvětšují, přičemž v posledním století se rychlost zvýšila.
Televize nám opakovaně ukazuje lidi, kteří se, často marně, pokoušejí uniknout z Afganistanu. Nenechme se mýlit. Je to menšina obyvatel. Většině obyvatel nevadí zahalování žen, právo šáríja… atd. Naopak jim vadí odhalené ženy, vysoká rozvodovost, pochody homosexuálů… atd. Proto američtí vojáci necítili masovou podporu místního obyvatelstva, a za takové situace nezbývá než odejít.
