V den promoce se po univerzitním městečku pohybuje více lidí než obvykle, jsou pěkně oblečeni a slavnostně naladěni, což se mi vždy líbí.
Po vstupu do budovy je zakázáno focení. Nejprve vstoupí hosté, a usadí se. Pak jiným vchodem přijdou asi v pětistupu studenti a zůstanou stát. Nakonec vejdou funkcionář v historických kostýmech s insigniemi. Nejdůležitější jsou dva: Vice-Chancelor´s deputy (VCD) a Praelector. Po úvodních formalitách začne promoce, při níž Praelector latinsky s anglickou výslovností představí VCD studenty a řekne, že ručí za to, že jsou způsobilí po odborné i morální stránce pro udělení absolutoria. (Před promocí Praelector skupině studentů s anglickým humorem řekl, že o jejich odborné způsobilosti nepochybuje, ale morální stránkou si už není tak jistý. Ale říká to však anglicky, tak tomu nikdo nebude rozumět.) Studenti pak poklekají před VCD, sepnou ruce a VCD se dotkne jejich rukou a řekne, že jim uděluje titul. Když je vše odbyto, studenti jako první vyběhnou ven a jdou projít branku, o které místní pověra tvrdí, že ji nesmí žádný student projít, jinak by vyletěl a studium nedokončil. Všichni studenti to dodržují, během studia do branky nevkročí.
V jiném stánku byl fotoateliér. Zeť usoudil, že se nás 6 (dcera, zeť, jejich dva synové, manželka staršího syna a moje maličkost) taky mohli nechat profesionálně zvěčnit. Fotografka si nechala vysvětlit, jaké jsou mezi námi příbuzenské vztahy, podle toho nás rozestavila. Pak to omrkla a zeťovi dala pod nohy cihlu, aby měl hlavu ve správné výšce, a pak teprve udělala záběr.
