Život na cestách (COS8)

Život ve vlacích, autech, letadlech, na lodích a letištích je sám o sobě dost zajímavý a přináší všelijaké zážitky a překvapení. Každý řidič zažil na silnici řadu horkých chvilek, takže se nemá cenu asi rozepisovat. Když ale opouštíte směrem do pouště arizonské městečko a na jeho konci si přečtete ceduli Next service 90 miles, přeběhne vám mimoděk mráz po zádech.

Specifický je život na lodi, zejména malé jachtě. Musíte hlavně dobře vážit, s kým se na moře vydáváte. Je to asi jako vyjet s někým pod stan, ti lidé vám musí být fyzicky i duševně příjemní. Viděl jsem už lecjak rozhádané posádky. Výprava českých intelektuálek na jachtě u Hvaru to dotáhla dokonce tak daleko, že čtyři ze šestičlenné posádky naskákaly do záchranného člunu a opustily loď.

V letadlech je ve stísněném prostoru při dlouhých letech také o zábavu postaráno. Stačí zapáchající, hlasitě chrápající či jen prostě objemnější soused, a z cesty se stává peklo. Na cestě kolem světa jsem zažil následující situace. Hlasitě chrápající cestující rušil několik řad kolem, po probuzení opakovaně usínal, takže vše nakonec skončilo naprostou rezignací okolí. Za mnou sedícímu pánovi silně páchlo z úst. To se stávalo kritickým zvláště po hlubokých vzdeších, které na začátku vydával cca každých pět minut. Naštěstí po hodině letu usnul a zápach ustal. Kritická situace nastává zejména po posledním občerstvení před přistáním. Cestujícím se rozproudí tělní pochody a hromadně vyrážejí na toalety. Čekací doba se pak prodlužuje i na půl hodiny. Když jste už na řadě, snažíte se za každou cenu vydržet a ta dáma, co je právě vevnitř, tam tráví půlhodinku ranním líčením, máte chuť vraždit. Pokud se prosadí nová bezpečnostní opatření zakazující hodinu před přistáním odcházet z místa, měly by posádky rozdávat rovnou igelitové pytlíky.

Lidé jsou opravdu různí. Jeden pán při letu ze Sydney do Soulu šikanoval letušky neuvěřitelným způsobem. Každou chvíli chtěl něco podat, přinést, pokrm dochutit či vyměnit přílohy, nápoje buď dochladit nebo přihřát… Letušky to snášely s kouzelným úsměvem na rtech, jednalo se o Korean Airlines. Neradil bych mu však zaletět do Evropy, ta majonéza by mu skončila nejspíše na hlavě již při druhém požadavku.

Panika z prasečí chřipky také dělá svoje. V Pekingu vrazili do letadla dva průzkumníci ve skafandrech a každému zamířili na hlavu pistolí, stiskli kohoutek a ….na displeji jim naskočila tělesná teplota. Prošel jsem, co by se ale dělo mít ji zvýšenou, raději nedomýšlet. Američané zase po letištích umísťují přístroje na sterilizaci rukou a nabádají vás k jejich využití. Že však jejich národní ikona Mac Donald´s dodnes nutí své zákazníky jíst rukama, je celkem OK. Zde jsem žádné extra sterilizátory neviděl.

Kapitolou samou o sobě jsou letištní prohlídky. Podařilo se mi projít i se zapomenutou lahví plnou vody. Na druhé straně v Madridu kontrolor sveřepě odmítal pustit spreje zakoupené ve free shopu. Nakonec jsem to musel zkusit přes jiného a prošel jsem. Na Havaji mne policista při příletu odvedl stranou a přísně se zeptal, jestli chci sáhodlouhé poučení nebo mu budu věřit. Zvolil jsem důvěru a dobře udělal. Policista otevřel mé příruční zavazadlo, nastříkal do něj nějaký plyn, minutu počkal a pustil mne dále. Bezpečnostní opatření jsou občas opravdu podivuhodná. I tak ale málokdy zabrání nejrůznějším tragediím. Při cestování zkrátka postupujete zvýšené riziko vždycky. Autorsky se o ně dělí rovnoměrně živly i lidé.

Mám doma fotografii z bosenského Mostaru, kterak se usmívám na jeho slavném mostě, který byl dva roky poté ve válce zlikvidován. V Rakousku cestu na horský statek půl hodiny po mém průjezdu zasypala lavina. V egyptském Údolí králů jsem pobýval 6 měsíců před tím, než tam skupina islámských fanatiků brutálně zmasakrovala stovky turistů. Do ulic Bangkoku vyrazily armádní tanky asi rok poté, co jsem se zde procházel. Tsunami dorazila na Srí Lanku do hotelu, kde jsem pobýval, asi o tři roky později. Ve francouzském Toulouse pár týdnů po mé dovolené vybuchla chemička a zničila část pobřeží. V Madridu jsem cestoval přes vlakové nádraží, kde posléze teroristé vyhodili do vzduchu několik vlaků. Navštívil jsem také newyorská dvojčata dva roky před jejich likvidací a nejnověji dva měsíce po mé cestě na Machu Pichu byla železniční trať zasypána lavinou bahna a kamení. Přesto se nedomnívám, že jsem uvedeným místům přinesl tu smůlu právě já. Svět je holt neklidný a místy, kterými v míru procestujete, se vzápětí přežene lecjaká tragedie.

Nakonec však stejně musím souhlasit se slovy, která měl světoběžník Igor Breznovar objíždějící již třetím rokem zeměkouli na motorce na svém triku. Volný překlad by zněl asi takto: Lepší zemřít na cestě kolem světa něž čekat na smrt doma v posteli.

Hádejte odkud je ten snímek. Soul. Tunis, Los Angeles, Londýn ...? Globalizace vítězí.

Menu v Soulu, ty věci jsou jenom přílohy.

Menu v Tokiu, snídaně na hotelovém pokoji.

Hromadná doprava v Tokiu. Cestující se způsobně řadí do fronty na předem vymezených místech.

Hromadný adrenalin tamtéž, to sedátko létá po tyči nahoru a dolů a všichni se baví.

Venkovský motel v australských horách. Trochu se rozpadá, ale cena lidová.

Domorodý prodavač umění v Sydney na nábřeží. Folklor nebo kýč?

Ta tramvaj na kolech v Honolulu také není kdoví co.

Poznávací značka na Havaji nese název Aloha stát. Aloha je místní pozdrav.

Kajuta v ponorce. Ty díry jsou na torpéda, ta lůžka pro posádku. Zde názorně pochopíte, pro co je symbolem označení "ponorka"?

Do dlažby dávají v různých městech všelico. V Houstonu je to poezie.

V Peru zase vyznání lásky.

V Limě demonstrovali za svobodu krav.

V Cuscu zase proti kácení pralesů.

V Argentině se čehosi dožadují váleční veteráni.

V Limě říkají řeka vyschlému korytu.

A mají tu uličku koky.

Samozásobitelné hospodářství v Andách.

Leckterý palác vypadá na první pohled nádherně.

Po detailním zkoumání však raději po chodníku kolem nebudete chodit.

Dívenky v Limě sháněly cizince na úkol z angličtiny. Otázky, které jim paní učitelka pro cizince zadala, nebyly lehké. Napříkad, co byste dělal, kdybyste zjistil, že jste vy nebo vaše přítelkyně tehotná.

Erotická keramika indiánů si nezadá s tou z Pompejí.

Bydlet v poušti není žádná legrace.

Něco zeleného roste pouze tam, kam se leje voda.