Volání po vyšším zdanění bohatých nabírá na síle. Dokonce padají argumenty, jako že je nespravedlivé, aby zdravotní sestra platila stejnou daň, jako generální ředitel ČEZu. To už je parádní žonglérství a matení pojmů.
Každý, kdo tomu jen trochu rozumí, ví, že 15% ze 20 tis. není to samé, jako 15% z 1 mil. Ona zdravotní sestra v praxi neplatí skoro žádnou daň, protože používá řadu odpočitatelných položek, zatímco onen manažer platí mnohonásobně vyšší částky. Přesto tomu řada lidí nerozumí a rozumět ani nechce.
Uvedený výrok byl korunován tvrzením, že je to třeba změnit, protože onen manažer více využívá například pražský okruh, zatímco nešťastná sestra nemá ani na auto. Tak nějak vypadá klasický příklad demagogie. Onen boháč platí vysokou spotřební daň z benzínu, DPH z auta (pro osobní spotřebu), dálniční známku, nejspíše si platí i soukromou zdravotní péči. Zatímco sestra používá ztrátovou hromadnou dopravu (placenou z daní boháčů) a relativně bezplatnou zdravotní péči a sociální zajištění.
Bohatci skutečně platí do společné pokladny mnohem více, než dejme tomu průměrní smrtelníci, a čerpají z ní minimum. Kde se bere tedy ona zášť? Ideové ataky míří většinou proti příkladům, které opravdu žádné daně neplatí. Různí překupníci, hochštapleři (lobbyisté), taxikáři, bohužel také většina řemeslníků pracujících za hotové, lékaři probírající peníze za operace bokem atp. si skutečně žijí celkem solidně a na státním rozpočtu se podílejí leda, když vymyslí nějakou malou domů. Myslet si ale, že tyto lidi postihne progresivní zdanění, je absolutní nesmysl. Naopak, prostor, který jim poskytne, jistě umně využijí. Progresivní zdanění v praxi nejtvrději dopadá na střední třídu, která se svými příjmy nemá možnost utéci do daňových rájů či je nepřiznat.
Progresivní daň je skutečně silně diskriminační, a je otázka, zda by ji neměl v případě zavedení zrušit například Ústavní soud. Proč má platit pro různé lidi různá sazba daně? Neměli bychom zdanit například více plešaté (nepotřebují přece tolik peněz na holiče, šampony atd.) nebo třeba otylé spoluobčany (více zatěžují veřejnou infrastrukturu a způsobují její opotřebení)? Ten atak na boháče je ovšem cílenou akcí k rozdělení společnosti. Rozděl a panuj, poštvi chudé proti bohatým a panovati budeš!
Ale to už tu přece opravdu jednou bylo a jak to dopadlo? Ono totiž ta otázka o zdanění je opět převlečeným problémem o spotřebě a investicích. V zásadě totiž ti bohatí mají určitý limit spotřeby, a zbytek musí volky nevolky investovat. Zatímco chudák žije od výplaty k výplatě a vše zkonzumuje, bohatci nezbývá nic jiného, než své peníze dále do něčeho vkládat. Tím ale tvoří nová pracovní místa a v konečném důsledku dává vydělat těm chudším. Pokud někdo zařízne boháče, dočká se nakonec společnosti složené z chudáků. Co horšího, z chudnoucích chudáků. A tak bychom se měli chovat spíše opatrně a své boháče si hýčkat, aby nám neutíkali a neregistrovali firmy v zahraničí.
Vyšší daně tomu napomohou jen ve hlavách snílků nebo lidí myslících velmi krátkodobě (do příštích voleb).
