Pro neznalce fotbalu – vuvuzela je nástroj z umělé hmoty podobný trubce vyluzující rámus zvíci 120 decibelů. Pro neznalce politiky – politická korektnost je nepsaný zákaz nazývat věci pravými jmény. No a právě probíhající mistrovství světa ve fotbale dalo tyto dva pojmy do krásné souvislosti.
Fotbal mám docela rád, ale nijak zvlášť jej v televizi nesleduji. Nicméně na mistrovství světa jsem chtěl alespoň trochu kouknout. Nejdříve jsem se domníval, že se v přenose vyskytuje nějaká porucha zvuku. Avšak posléze jsem se dozvěděl, že to je soustavné troubení afrických fanoušků na výše uvedené vuvuzely, které v konečném důsledku z celého přenosu činí monotónní bzučení včelího roje. No dobře, nebudu se tedy dívat ani na mistrovství, snad se s tím nějak sponzoři vyrovnají. Následující debata o vuvuzelách se dostala ale do tragikomické rovniny a docela mne rozesmála.
Nejdříve se ozvaly protesty hráčů, televizních stanic a fanoušků vuvuzely nemilujících. Následně se objevila úvaha onen ďábelský nástroj zakázat. Ve finále se však sesypala lavina článků obhajujících právo afrického obyvatelstva na svébytnou část svého kulturního dědictví, nutnost porozumění a akceptace odlišnosti a vůbec na zrůdnost nápadu něco podobného necitlivě zakazovat.
Necitlivě? Tedy, ehm. Pokud někdo, a v tomto případě tisíce lidí, troubí při veřejné události na instrument vydávající 120 decibelů, nejedná se o kulturní dědictví, ale naprostou zrůdnost. V končinách jako Evropa či Amerika, Asie atd. by podobnému šílenství udělal konec úředník na úrovni okresního hygienika. Zde však nejvyšší činovníci krčí rameny s gesty musíme to chápat. Zdá se, že je vymalováno. Vuvuzely zakázat prostě nelze, všichni vědí proč a nikdo o tom ani nehlesne. Přitom to kulturní dědictví začal jakýsi mazaný podnikatel vyrábět cca před 10 lety a s africkou kulturou nemá vůbec nic společného. Ale! Jednak to je dobrý kšeft a jednak na to troubí Afričané! Dokonce se objevují články vuvuzelu oslavující a nazývající všechny, kterým se nelíbí, rasisty (pardon, kulturně netolerantními).
A tak se toto mistrovství světa zapíše do historie pod názvem vuvuzela. Vuvuzely určitě někdo doveze do Evropy a padne kolem nich také hezkých pár facek či dokonce ran pěstí, než to různé recesisty, aktivisty a další -isty přestane bavit. Pár lidí se přestane na fotbal dívat a možná i chodit. Politická korektnost však nezahyne. Pojmy opisující krkolomnými formulacemi věci nepříjemné říkat nahlas budeme vymýšlet ještě hodně dlouho.
