Volební právo a daňová progrese

Co mají tyto dvě věci společného? Mnohem více, než bylo na první pohled zřejmé. Tedy dnes nic moc, ale měly by mít alespoň v budoucnu. Přinejmenším základní logiku v přístupu k nim.

Všeobecné volební právo je základním výdobytkem evropské civilizace. Znamená, že volit mohou všichni, kromě dětí a lidí zjevně nesvéprávných, a jejich hlas má stejnou váhu rovnající se jedné. Tato na první pohled samozřejmá věc se ve zbytku světa včetně USA prosazovala velmi těžce a pozvolna a v řadě zemí se neprosadila doposud. A tak jsou země, kde dodnes nemohou volit ženy, nemajetní, lidé bez trvalého pobytu, vyznávající jiné než státní náboženství atd. Z pohledu Evropana něco naprosto perverzního.

Daňová progrese je zase systém, který postihuje lidi od určité příjmové úrovně podstatně vyšším daňovým zatížením, než zbytek populace. Opírá se o názor, že všichni mají stejný žaludek a lidé, kteří vydělávají příliš, by se mohli přejíst, a proto je jim třeba „zbytečné“ prostředky sebrat. Teorie logicky správná zejména v komunismu nebo ve společnosti překonávající válečné následky. V moderním státě sociálního blahobytu se jedná o nástroj přerozdělování hlavně od těch pracovitějších a úspěšnějších k těm méně úspěšným a méně milujícím práci. Hlavním zde používaným argumentem je tzv. sociální smír, tj. stav, kdy vás občan nutně potřebující na pivo v parku nepřepadne a neoloupí o peníze, které tvrdě vyděláváte, nýbrž to za něj zařídí stát.

Bohužel logika používaná v obou případech má jaksi dvojí optiku. Zatímco u volebního práva říká, že občan bez jakéhokoli vzdělání, neschopný uživit sebe natož svou rodinu má právo rozhodovat o věcech veřejných a zejména veřejných prostředcích stejně, jako občan s několika univerzitami, intenzivně pracující dvanáct hodin denně. U daňové teorie říká, že kdo více vydělává, má více platit, protože je odpovědný za celospolečenské blaho.

Není to náhodou naopak? Pokud všem dám rovné právo rozhodovat, neměli by se také rovně podílet (pozor rovná daň v tomto případě by musela být daní z hlavy, tj. skutečně rovnou a nejenom rovnu sazbou daně). Nebo obráceně, pokud někdo platí do společné kasy několikanásobně více než druhý, neměl by mít jeho hlas také několikanásobnou váhu?

Kde bereme víru, že člověk, který se není schopen uživit vlastními silami, je schopen rozhodovat o tom, zda má mít země rozpočet přebytkový či deficitní, má být členem EU nebo Společenství nezávislých států, má vyplácet 13. důchod nebo umožnit investiční pobídky ve formě nižších daní? Ne, není. Rovné hlasovací právo sehrálo jistě rozhodující roli v přerodu Evropy z feudalismu v moderní industriální společnost. Je však otázkou, zda tento volební systém není dnes již za zenitem a nenastala doba zamyslet se nad ním z pohledu budoucího rozvoje lidské civilizace. Civilizace programově trestající úspěch totiž moc šancí na přežití nemají.