Vánoční příběh

Komerční stanice nás kolem vánoc zásobují jednou citovkou za druhou. Naposledy jsem viděl například tuto. Bezdomovec beznadějně živořící v Bratislavě se přestěhoval do Prahy. Zde našel práci a začal nový život. Po třech měsících však lékaři zjistili, že začíná ztrácet zrak a je nutná operace. Ta však není v Česku možná a šla by pouze na Slovensku. Charitativní organizace pomohly operaci na Slovensku vyřídit, nyní se však řeší, kdo jej tam doveze a na vše dohlédne.

Tolik stručný otvírák. Následně ze story vyplynulo, že pán prodává v metru Nový prostor, pojišťovna na Slovensku úhradu léčby nepopírá, trvá však na místním zákroku, protože to není akutní. Pán se také normálně pohybuje, tudíž dojet na Slovensko není zas až takový problém atd. Vlastně je to docela normální záležitost, nikomu se nic neděje, operace zřejmě proběhne a pán může pokračovat v nové životní dráze. Chápu, že před vánocemi je třeba hrát na city a loudit slzy, ale celé toto teatrálně uvedené drama je pouze příběhem, jakých se odehrávají denně tisíce a dokonce s celkem šťastným koncem. Ta stanice (myslím Prima) to ještě natočila dost šlendriánsky a vlastně to nemělo ani žádný závěr. Na úroveň historie Pavlínky a jejího dědečka to zdaleka nedosahovalo.

Pro mne však celý příběh jedno závažné vyznění měl, i když asi jiné, než autoři chtěli dosáhnout. Moderní společnost se stává totiž nepřiměřeně komplikovanou. Člověku nestačí prostě žít, bydlet a pracovat. Každý dnes musí být zaregistrovaný na desítkách míst a platit stovky daní, poplatků a pojištění. Jak něco zapomenete, máte problém. Neuhradí vám operaci, nevezmou dítě do školy, nepovolí vyměnit okna na vašem vlastním domě …..

Běžná domácnost, pokud se chová odpovědně, měla by mít doma několik šanonů se smlouvami (od dodávky elektřiny, daňového přiznání přes pojistky až k bankovním účtům), doklady a vést malé domácí účetnictví. Pak máte jakous takous jistotu, že budete bydlet, svítit a když vás něco zlého postihne, možná vám někdo pomůže. Lze se divit, že stále více lidí má s tímto kolotočem problémy a vypadává z něj? Řada těch na ulici by měla nárok na sociální dávky, podpory, možná i nějaké ubytování, ale oni to prostě nezvládají a nestíhají. My úspěšnější se s tím pereme, jak umíme. Registrujeme se, pojišťujeme se, platíme daně a ženeme se o překot do práce, abychom na to vše měli. Napadlo vás někdy, co by se stalo, kdyby se vám prostě neotevřela další webová stránka? Chcete zaplatit v bance, koupit něco na internetu, objednat si hotel, a najednou nic. Místo patřičných stránek na vás bude koukat vyplazený jazyk nebo černá tma. Nezhroutilo by se lidstvo?

Dnes už stačí ke kolapsu euroamerické civilizace prosté vypnutí proudu. Velmi brzy to bude i nefunkčnost internetu. Je však správné, že bytostně závisíme na pár drátech? V Peru si rolník nasuší cihly, postaví z nich domek, na poli vypěstuje potravu pro sebe a svůj dobytek, z vlny svých zvířat si naplete oblečení ….. My jsme ale dál, máme neuvěřitelně komplikovaný život ve složité infrastruktuře, kterou může zlikvidovat jediný blázen stisknutím knoflíku. A ti, co se s tím nejsou schopni srovnat, vypadávají na okraj společnosti, kde živoří.

Nějaký závěr? Asi ten příběh nebo spíše zamyšlení ani žádnou pointu nemá. Lidstvo dnes žije v umělém ekosystému, který stále více závisí na úřadech, sítích a pinech. Reálný život se nám z toho čím dál více vytrácí. Vánoce jsou snad jediným obdobím v roce, kdy se nad tím můžeme trochu zastavit a zauvažovat, jak dál. Proto díky i za stupidní příběhy z obrazovky komerčních televizí. Každý nechť si vezme z nich to své.