V Itálii je pizza za 7 eur, v Nuslích polední menu za 130 Kč

Omlouvám se za hloupý titulek, ale po zprávách o turistech požíraných žraloky, Češích platících za apartmán v Chorvatsku 120 tis. Kč, sedících 3 dny na letišti … jsem prostě dostal chuť napsat něco pozitivního.

Obzvláště některá média se v negativních zprávách rochní s nevídaným blahem. Všichni se pečeme v nesnesitelných vedrech, ale to je stejně jedno, protože cca za 3 měsíce bídně umrzneme. Kromě toho platí lidé za pizzu v Karlových Varech 500 kč, za mizerný kemp v Česku tisíce denně, v Chorvatsku za apartmán prý 120 tis. za týden, smažák v lokální putyce stojí skoro dvě stovky a pivo od 50 výše. Prostě konec světa. Zajímavé ale je, kdo že tedy má na to, aby ty příšerné ceny platil?

Asi žiji v jiném světě. Dovolená v Itálii v naprosté pohodě – apartmán do 20 tis. na týden, pláž 100 metrů, pizza za 7 eur, kvalitní víno do 5 eur, fantastická Florencie zadarmo ….. žraloci nikde. Nafta v Itálii za stejnou cenu, jako před lety. Fakt je, že ta cena se mi před 3 roky zdála proklatě vysoká, ale nyní jsme si bohužel kvit. Asi holt Italové nemají stejně spřátelené dodavatele, jako my v Polsku a Maďarsku, ale to je hlavně náš problém, to jsme si navařili sami.

Ovšem ani u nás v Nuslích to není tak tragické. Nějakým záhadným způsobem máme na růžku hospodu, kde dělají polední menu za 130 Kč, a nedaleko pizzerii, kde stále velká pizza stojí lehce přes 200 Kč. Je fakt, že v malém jihočeském městečku stojí polední menu 180 Kč a pizzerie nějakým řízením osudu šly téměř plošně s cenami o 50% nahoru, tedy s malou přes dvě a s tou velkou přes tři stovky. A tady je problém nás Čechů v kostce. Proč by to nedělali, když jim za to ty peníze dáváme?

Zatímco v Německu inflace v červnu zastagnovala, u nás dále vesele povyskočila. Němci jsou prostě národ spořivý, začali škudlit a jejich výrobci si nedovolili rostoucí náklady dále přenést do cen. Češi si ale evidentně řekli, levnější už to nebude, tak si uděláme mejdan. A tak zdražují i ti hospodští, kteří mají fixované ceny energií, protože prostě ostatní to dělají také, a lidé jim to vysolí. Naše země se stává rekordmanem v růstu cen, protože dost lidí nemá nejen ekonomické myšlení, ale ani cítění. Když se mi zdá někde draho, tak jdu tam, kde je levněji. Odměním tím toho skromnějšího podnikatele a přiblížím bankrotu toho nenažraného. Tak by ekonomika měla fungovat.

Bohužel v době covidu díky plošnému rozhazování ze státního na dluh narostly úspory obyvatelstva o 10%, mnohým dost nezaslouženě. Někteří lidé dostávali dokonce plné platy při pobytu doma a nicnedělání (státní úředníci prominou), a tak dost lidí ztratilo vnímání ceny peněz a u mnohých se ztratila spojitost peníze – práce. I nyní se ozývá volání po „pomoci“, ať to stojí, co to stojí. Chceme si prostě užívat, veselit se, a postarat se má vláda. Samozřejmě, situace není jednoduchá, vnější faktory jsou neúprosné. Ale i tak nadělujeme v naší krásné zemičce těch cca 7% inflace navíc sami sobě – my, nikdo jiný.

Možná se ale už blýská na lepší časy. Začínají se objevovat indikace poklesu maloobchodního obratu. Samozřejmě opět katastrofické, čeká nás apokalypsa a hladovění. Pokud se ale naučíme všichni trochu šetřit, nic strašného se neděje, naopak některé věci by se mohly vrátit k normálu.