Ústavní soud – posvátná instituce

V souvislosti s kontroverzním rozhodnutím Ústavního soudu zaznělo už téměř vše. Překvapivě i to, že by jako instituce poslední instance neměl být napadán, ale naopak respektován. Bohužel ale nezazněl jediný fakt, proč.

A tady jsme už zase na tenkém ledě. Lze respekt nařídit? Není třeba si jej spíše trpělivě budovat a krok za krokem vybojovávat? Pokud však ty kroky berou na sebe podobu tohoto posledního rozhodnutí, přispívají spíše k erozi jakéhokoli zárodku respektu než k jeho budování.

Nechci se pouštět do právních analýz, ale to rozhodnutí je i podle uznávaných ústavních odborníků za hranou jeho pravomocí. Může mne sice škodolibě těšit, že to našim nemilovaným politikům komplikuje situaci, ba přímo je to rozčiluje. Ale to je tak asi všechno. Ctihodná instituce tu nemá být od pruzení politiků, ale od ochrany demokratického uspořádání země. Zrušit v rámci ochrany demokracie téměř všemi požadované volby, je v této souvislosti opravdu dost neodpovědné.

Reputaci Ústavního soudu však před lety poškodilo úplně jiné rozhodnutí. To tenkrát poněkud zapadlo, ale bylo by dobré si je opět připomenout. Když se v rámci úsporných balíčků parlament usnesl, že zmrazí platy státních úředníků (ne extra soudců, ale všech státních úředníků), podalo pár uražených soudců návrh Ústavnímu soudu na zrušení tohoto opatření pro soudcovský stav, protože by to prý ohrozilo jejich nezávislost. Ústavní soud tehdy po dramatickém boji rozhodl, že se toto opatření na soudce nevztahuje a platy jim (tedy i soudcům Ústavního soudu) budou navýšeny. Je dlužno říci, že část soudců Ústavního soudu s tímto nesouhlasila, ale rozhodnutí bylo učiněno. Malá domů zvítězila i u „ctihodné“ instituce.

Pokud dáme do souvislosti obě rozhodnutí, dostaneme z toho zajímavý obrázek. Platy soudců nemůže určovat nikdo jiný, než oni sami, o platnosti ústavních zákonů (které by jinak měly vytyčovat pole hry i pro tento soud) opět rozhodují soudci Ústavního soudu. Rozumějte, nejsem názoru, že plat soudce má být vyšší či nižší, ale určovat by jej měli opět volení zástupci lidu, a ne soudci sami sobě. Soudci na rozdíl od jiných zemí nejsou u nás přímo voleni, kde tedy chtějí brát mandát stát úplně nad vším, dokonce i Ústavou samotnou?

Láska k soudcovskému stavu je však pro Ústavní soud vůbec charakteristická. Když prezident odvolal předsedkyni Nejvyššího soudu, rozhodl tento, že ji odvolat prostě nelze. To, že kdo je do funkce jmenován, může být také odvolán, platí pro všechny. Od ředitele Českých drah, přes televizi, lesy až kdoví kam. Podle Ústavního soudu to ale opět neplatí pro soudce. Mohou prohospodařit desítky milionů, paralyzovat chod jimi řízení instituce, funkci prostě mají navěky.

 Já vím, politici nám pijí krev, poslanci se chovají někdy hůře než spolek loupežníků. Ale přesto, volíme si je my a máme, co jsme si zasloužili. Tlačme na ně, nevolme je, odvolávejme je. Nechtějme ale, aby to za nás dělali soudci, kteří se přes předivo podivných vztahů a výměnných obchodů (mezi námi nemilovanými poslanci) dostanou na piedestal a myslí si, že jsou více než zákon. Dovedete si představit, jak by respekt Ústavního soudu narostl, kdyby například rozhodl, že soudci jsou rovni ostatním smrtelníkům a jejich platy nemusí být navěky zvyšovány o inflaci? Nebo kdyby rozhodl, že neschopný předseda soudu může být odvolán? Možná by se pak i to rozhodnutí o odložení voleb jevilo trochu jinak.