Spálená země

Cestou po jihomoravském venkově se ani ignorant neubrání, aby ho neuhodily do očí barvy podzimu. Barvám přírody ale zdárně sekundují také barvy vesnic a měst. Ve srovnání s dobou před deseti a více lety se objevila spousta nových střech, barevných fasád, náměstí a návsí plných květin a zeleně.

Po trase na strojírenský veletrh do Brna z jižních Čech vás za Třebíčí začaly objížďky honit po okružní cestě jižní Moravou. Do Náměště prostě cesta nevedla a na objízdné trase byly další 4 objížďky, takže díky silničářům měl pocestný dostatek času a prostoru seznámit se se stavem země moravské. A onen výlet nevypadal z hlediska estetického vůbec špatně. Po návštěvě Dukovan, Moravského Krumlova, Ivančic, Rosic (míjeje neúspěšně několik ukazatelů Brno 30 km) … se nedalo přehlédnout, že se naše země mění k lepšímu. Až člověka napadlo, kde že se ona politiky vybájená „spálená země“ nachází.

Závěr se nabízí celkem sám. Soukromé a částečně i obecní domy a pozemky se vylepšují, opravují a tvář měst a obcí se opravdu významně zkrášluje. Jinak je tomu se stavem věcí veřejných. Rozkopané cesty, které honí auta sem tam a na kterých se nic neděje, se nabízely jako první příměr. I ta dálnice měla na 200 km zpět z Brna do Prahy 12 uzavírek! Na polovině z nich ticho a klid. Že je v Brně právě nejvýznamnější obchodní podnik roku? Nezájem! Obchodníče, postůj hodinku, dvě ve frontě a přemítej o marnosti svého počínání.

Ne, ten katastrofální stav našich komunikací není opravdu vizitkou usilovné práce na jejich vylepšení a obnově. Tady je jednoznačný důkaz neschopnosti státního aparátu opravit rozpadající se venkovské cesty, postavit obchvaty měst, dálniční spojení se sousedními zeměmi a dostat naše komunikace na evropský standard. Zatímco občan svůj domeček opravuje a zvelebuje, stát od něj vybírá čím dál více, dále si půjčuje a za vybrané buduje čím dál méně.

A tak si můžete to čekání v kolonách a polykání kilometrů na objížďkách krátit třeba čtením billboardů. Máme tu zase jedny volby a volební slogany přivádějí uvažujícího člověka téměř k nepříčetnosti. Dáme tisícovku důchodcům, dětem, ….. a kde na ni vezmete nám napsat nechcete? Postavíme školky, sportoviště, .…. a proč jste to neudělali, když jste vládli? Nekecáme, makáme, prostě nás zvolte ….. a co když kecáte a nemakáte, co jste dosud dokázali, že vás máme volit? Co volební slogan, to útok na inteligenci občana a evidentní snaha dostat se k lizu. Nu což, alespoň se nechce spát za volantem.

Ne, naše země není opravdu spálená a zatím v ní může pracovitý člověk celkem i pěkně žít. Lidé se zcela evidentně umí postarat o to, co je jejich nebo alespoň v jejich dostahu a k čemu cítí vztah. Problém nastává tam, kde nastupuje po volbách anonymní aparát vysávající těm pracovitým čím dál více peněz, které následně mizí v jeho temných útrobách. Líp bude, až nám politici začnou nabízet místo toho, co nám dají, to, že nám více neseberou.