Sebeobrana při útoku musí být přiměřená (a také účinná)!

V rámci diskuse mužů a žen zákona jsme se opět dozvěděli, že sebeobrana při útoku musí být přiměřená. Velkoryse by sice tu přiměřenost posuzovali trochu s nadhledem, ale násilníci mají mít nadále garantovánu ochranu ze zákona. To vše za situace, kdy agresivita zločinců narůstá a policie je stále méně svou funkci „chránit“ schopna naplňovat.

Při debatách o ochraně zločinců se vždy argumentuje nepoměrem ztráty života k poškození věci či nějaké té zlomené čelisti nebohé oběti. Jako nejmarkantnější příklad bývá uváděno zastřelení dítěte trhajícího hrušky. To je ovšem velmi zavádějící nesmysl. Ono jde přece velmi přesně odlišit agresi pácháním škody na majetku a přímý fyzický útok. Nehledě na to, že i oněm prostým a sprostým zlodějinám je třeba se také nějak bránit. Ale budiž, posuzujme přiměřenost při útoku na majetek, přičemž neuposlechnutí výzvy zloděje k zastavení by mělo být nutnou obranou, ale u obrany proti fyzickému násilí o přiměřenosti nemá smysl vůbec diskutovat. Ono „nevinné dítko“ má mnohdy skoro dva metry, váží 130 kg, a pokud vás není odhodláno přizabít, určitě si hlavu z nějaké výzvy dělat nebude.

Pamatuji jednu dost ponižující scénu cca před čtyřmi lety. Stál jsem u pokladny ve večerce sám s prodavačkou, na ulici za dveřmi tma tmoucí. Náhle kolem mne prošel o hlavu vyšší mladík s náručí plnou lahví, sušenek a dalších dobrot a s líbezným úsměvem bez zastávky (a bez placení) vykráčel dveřmi z prodejny ven. Co doporučují ochránci zločinců v takovém případě? Máte za ním běžet a slušně ho vyzývat k zaplacení, za což se vám odvděčí pěstí či v horším případě nožem do břicha? Nebo máte zavřít prodejnu a jít raději na pracák? Ano, my u nás mládence na rozdíl od Ameriky nestřílíme, u nás si přece každý mladý muž může svobodně vybrat, co potřebuje, a odnést si to v klidu domů!

Další perla, která v diskusi zazněla, byla, aby z nutné obrany byly vyloučeny případy, kdy obránce sám útok vyprovokuje. Pokud toto není naprostá ignorace, tak výsměch právu určitě. Buď je násilí vyprovokováno útokem, pak odvetná akce není útokem, ale nutnou obranou. Nebo je útok vyprovokován slovní poznámkou, pak se ale nejedná o obranu, ale útok. Podle navrhovaného výkladu by stačilo zlodějovi říci „Darebáku, nekraď!“, a máte problém, zloděj vás může klidně umlátit, bránit se nesmíte, protože jste ho svou urážlivou poznámkou vyprovokovali.

Je až s podivem, jak česká justice na diskriminaci bránících se lidí lpí. Ve světle návrhů na zpřísnění trestního řádu u daňových podvodů, kdy za krácení daně o 500 tis. jsou navrhovány tresty na 10 let odnětí svobody, toto vyznívá jako pohrdání bezpečností občanů. Ochrana zdraví a života je postavena na hodnotovém žebříčku velmi nízko. V USA prý platí zákon, že útočník je odpovědný za všechny i nepřímé důsledky svého činu. V praxi pokud při útoku dvou násilníků jeden zemře v důsledku střelby bránícího se občana, je druhý útočník souzen za vraždu, protože svým činem smrt svého spolupachatele nepřímo zavinil. Jak kruté, ale logické!  

U nás však mají přeživší oběti neurvalých útoků většinou problém a tráví roky popotahováním po výsleších či soudech. Rovněž zloděj, na kterého nalíčíte ve své vlastní nemovitosti past, se úspěšně domáhá způsobené újmy. Při podobné humanizaci spravedlnosti se můžeme zanedlouho dočkat situace, kdy žádná spravedlnost existovat nebude.