Rušení nemocnic, železnic, pošt…? Ale kde!

Tvrzení, že se peníze na zvýšené platy lékařů ve zdravotnictví najdou rušením zbytečných lůžek, je úsměvné. Žádné vládě se kromě pracovních míst a podnikatelů, případně hodnotného státního majetku zatím nikdy nic zlikvidovat nepodařilo. Odpor zájmových loby bude tak silný a kampaně tak mohutné, že nakonec vše zaplatí, jako vždy, daňový poplatník a bouře postupně utichne.

Rušení čehokoli je totiž vždy krajně nepopulární, a co chce takový politik na prvním místě? Přece popularitu! Bude si snad politický establishment řezat větev sám pod sebou? Ve veřejném sektoru, kde zdroj peněz od daňových poplatníků je relativně neomezený, nikdy žádné rušení neproběhlo. Že by se něco takového podařilo právě nyní, vůbec nehrozí. Zvláště, když se vláda chystá vygenerovat další miliardy navýšením DPH. To už je pěkná sumička na přerozdělování, to se to bude podporovat a budovat!

Likvidace nepotřebných kapacit probíhá efektivně totiž jen v soukromém sektoru. Když císař pán vybudoval železnici, zanikly statisíce pracovních míst formanů, chovatelů koní, kolářů, kovářů atd. a nikdo to neřešil. Dnes by se patrně zavedl nějaký program EU, který by nešťastné formany v rámci trvale udržitelného rozvoje a podpory lokální ekonomiky podporoval. Nejspíše s tím, že budou asi vozit turisty, tehdy však měli prostě smůlu. Smůlu měly také statisíce dělníků v těžkém průmyslu po pádu komunismu, abychom použili příklad z doby bližší. Ale státní úředníci? Kdepak! Zavedly se počítače tisícinásobně zvyšující produktivitu kancelářské práce, a úředníků přibylo. Proběhlo několik vln boje s administrativou, zjednodušování byrokracie atd. – výsledkem je neustále rostoucí počet úřednictva a státních zaměstnanců!

Proč by se tedy rušila nějaká nadbytečná lůžka? Co na tom, že auta dnes jezdí daleko rychleji, než koňská spřežení před 100 lety, vrtulník vás dopraví na špičkové pracoviště za pár desítek minut? V každé nemocnici zachránili někomu nějakého příbuzného, všude žijí lidé, tak nebudeme přece tak bezcitní. Něco dolije stát z daní, něco místní samospráva a dobrá věc se podaří. Všichni se sice té místní nemocnici s mizerným vybavením a nezkušeným personálem vyhýbají, ale co kdyby? Prostě my chceme nemocnici za zády, a hotovo! Který starosta, senátor či poslanec si vezme na sebe tu odpovědnost říci, že ji zavřeme?

Obdobné je to s poštou. Několik jejích ředitelů, kteří přišli s nápadem rušení neefektivních míst, už muselo opustit funkci, a pošty ve vesnicích se 150 obyvatel dále přežívají. Na pražském sídlišti stojíte u přepážky hodinu, než na vás vyjde řada. Řekněte ale starostovi, že mu tam zrušíte poštu, příslušný stranický poslanec je okamžitě alarmován, stížnost běží na ministra, a je po rušení. Za přihlášky dětí do jednotřídek jsou ochotni někteří starostové dokonce rodičům platit, jen aby školu ve vsi udrželi. A v poslední době se objevil nový hit – místní lokálky! Vždyť je přece zaplatí turistický ruch! Omyl, nezaplatí! 20 tis. turistů s lístkem za cca 50 Kč provoz žádné železnice v životě nezaplatilo. Jenže ono je to tak hezké, když ten vláček za humny zahouká! Všichni ze vsi sice jezdí do práce nebo na nákupy autem, ale co kdyby?

Problémem je v absolutní nečitelnosti dnes přerozdělovaných peněz. Dříve fungovalo prostě jen to, co si lidé zaplatili. Nebyly peníze, kůň šel holt na porážku. Děti plakaly, forman také, ale nebylo na seno, tož valachu sbohem! Dnes stát přerozděluje cca 70% peněz vyprodukovaných každým z nás. Peníze nám mizí z kapes tisíci neviditelnými cestami od platby příjmových a sociálních daní našim zaměstnavatelem, přes sešlápnutí plynu u auta až po nákup rohlíku v obchodě na růžku. Tyto peníze pak přerozdělují lidé, které nikdo nekontroluje. Ano, nemůžeme přece mluvit o tom, že těch 200 poslanců, které volíme jednou za 4 roky efektivně kontroluje oněch 700 tis. státních zaměstnanců! Toto je demokracie hodně zastupitelská a kontrola voličem v ní má váhu dost blížící se nule. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se s tímto orwellovským světem neustále potýkat.